Facebook
Instagram
Helena se těšila, až odejde do důchodu a bude si užívat volných dní. Jenže místo toho, aby cestovala, v jednom kuse hlídá vnoučata. Ze začátku jí to nevadilo, ale teď jsou víc u ní než doma. A Heleně začíná docházet trpělivost.
I když jsem měla svoji práci ráda, na důchod jsem se těšila. Na to, jak budu mít více času na svoje koníčky a přátele. Když jsem do něj ale konečně odešla, klid jsem si užívala jen chvíli. Syn se snachou si ze mě totiž udělali hlídací babičku na plný úvazek.
Těšila jsem se, až si budu užívat klidu
Pracovala jsem na menším zámku, kde jsem měla na starosti účetnictví. Práce mě vždycky naplňovala. Kdysi jsem tam začínala jako průvodkyně, až jsem se dostala k papírům. Vyplynulo to tak nějak samo. Přes čtyřicet let jsem pracovala na jednom místě. Rok před důchodem jsem na sobě začínala pociťovat, že už potřebuji vypnout.
Žádné ranní vstávaní, žádné vysedávaní v kanceláři. Měla jsem jasnou představu o tom, jak se svým volným časem naložím. Ráda cestuji, takže bylo jasné, co se stane náplní mých dní. Společně s kamarádkou Maruškou jsme si malovaly, jak začneme objíždět republiku a na stará kolena poznáme krásy Česka.
Do důchodu jsem nastoupila loni v září. Až do konce roku jsem byla každý den jinde. I když je mi přes šedesát, měla jsem pocit, že mládnu. Denně jsme s Maruškou nachodily desítky kilometrů.
Syn mi začal dávat vnoučata na hlídání
Když mě v lednu syn požádal, jestli bych nepohlídala nemocná vnoučata, neviděla jsem v tom problém. Sára (4) a Eda (6) měli rýmu jako hrom. Syn Matěj a snacha Ludmila museli do práce a potřebovali pomoci. Proč bych to neudělala? Děti u mě strávily týden a postupně se uzdravily. Pak jsem je nějakou dobu neviděla. Znovu jsme s Maruškou obuly tenisky a vyrazily na výlety. Jednoho dne mi ale zavolal Matěj. ,,Mami, zavřeli nám školky kvůli covidu, pohlídáš nám děti?“ zněla jeho prosba.
,,Mám nějaké plány,“ namítala jsem. ,,Moc by nám to pomohlo. Ani jeden z nás teď na ošetřovačku nemůže,“ žadonil. Svoje plány jsem tedy změnila a vzala si děti k sobě. Jenže už po týdnu mi z nich šla hlava kolem. Chtěla jsem je vzít na nějaké výlety, ale to prskaly. Hned je bolely nožičky. Chtěly sedět doma na tabletech a nic nedělat.
Nakonec u mě strávily měsíc. Na víkendy sice jezdily domů, ale to jsem si nestihla pořádně odpočinout. Modlila jsem se za znovuotevření školek. Mám svoje vnoučata ráda, ale jsou vychovaná jiným stylem, než na který jsem zvyklá. Jsou rozmazlená a všechno musí být podle nich. Když to tak není, vztekají se a dělají scény.
Už se nechci nechat dál zneužívat
Matěj si velmi rychle zvyknul na to, že když se zavřou školky, nebo jsou děti nemocné, dá mi je na hlídání. Postupem času tak byly více u mě než doma. Ludmila to také brala jako samozřejmost. Kvůli tomu, jak mi děti pořád strkají, se můj vztah k nim změnil. Už je neberu jako roztomilá vnoučátka, ale jako parazity.
Zní to drsně, ale je to tak. Už jsou zase tady. Ludmila změnila zaměstnání a je ve zkušebce. Ve školkách pořád řádí nějaká viróza. Už jsem z toho tak zoufalá, že přemýšlím, že někam nastoupím na částečný úvazek, abych je nemusela hlídat. Za celou dobu, co jsem v důchodu, s nimi ani jeden z rodičů nezůstal doma, když to bylo nutné. Už se nechci nechat dál zneužívat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
