Agáta (59): Při hlídání mé malé vnučky se děly prapodivné věci, ze kterých se dodnes nemohu vzpamatovat

Nemohla jsem se dočkat dne, kdy mi dcera Františka dovolí, abych mohla hlídat malou vnučku Lucku. Když ten čas nastal, velmi jsem se na to těšila.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (24): Součástí mého života se stal stín, který chodí stále se mnou. Divné je, že se ho vůbec nebojím

Poprvé s vnučkou

Františka byla velmi opatrná na to, kdo hlídá její dítě. Lucka totiž byla vymodlená, protože dcera nemohla dlouhé roky otěhotnět. Malé Lucince říká, že je to zázrak. Proto jsem nikdy na hlídání netlačila a trpělivě jsem vyčkávala, až s tím dcera přijde sama. Dočkala jsem se, když Lucka oslavila své třetí narozeniny.

Od dcery jsem dostala dlouhý seznam toho, co mám nebo nemám dělat. Jaké jídlo má ráda, co ráda dělá. Cítila jsem z ní, jak se o malou bojí. Slíbila jsem, že při sebemenší komplikaci budu ihned volat. Lucku mi osobně dovezla, předala mi věci a odjela. Já jsem si s vnučkou celý den hrála, šly jsme ven, dělaly jsme všechno, co ji napadlo.

Musím uznat, že takové malé dítě dá jednomu docela zabrat. Proto, když v osm hodin večer usnula, i já jsem si šla lehnout. Někdy kolem půlnoci jsem se probudila. Vlastně mě vzbudil pocit, že se na mě někdo dívá. Těžko vám to mohu popsat. Jako kdyby mě probralo moje podvědomí, které bylo pořád ve střehu.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (33): Vzal jsem dceru do lesa a děsil ji, že pokud nepůjde, vezmou si ji čerti. V lese jsme potkali něco, co vylekalo i mě

Sen, nebo realita?

Sedla jsem si na postel, ale v pokoji nikdo nebyl. Znovu jsem se zahrabala do peřin a sladce jsem usnula. Nevím přesně, kolik minut od toho momentu uplynulo, ale když jsem se chtěla v posteli přetočit, na něco jsem narazila. Byla to Lucinka. „Co tady děláš, maličká?“ zeptala jsem se šeptem. „Babičko, já jsem tě přišla chránit před těma svítícíma očima, které tě pozorovaly, když jsi spala.“

„Nikdo to tu není, neboj se,“ řekla jsem klidně. „Já se nebojím o sebe, ale o tebe, už tady raději zůstanu.“ Namáčkla jsem se s k ní a v objetí jsme usnuly. Když jsem se ráno vzbudila, vnučka vedle mě ale nebyla. Měla jsem na malý okamžik pocit, že už snad blázním. Šla jsem se na ni podívat do pokoje. Akorát seděla na posteli.

„Byla jsi u mě v noci?“ zeptala jsem se a Lucka řekla: „Jenom ve snu, babi. Někdo v tvém pokoji tě pozoroval, tak jsem tě ve snu chránila.“ Byla jsem poměrně dost zmatená. Jsem si zcela jistá tím, že když jsem se v posteli otáčela, ležela vedle mě. Dala bych za to život. Jenže ona teď tvrdí, že u mě nebyla. Přitom ale měla sen, který odrážel to, co se stalo mně v ložnici.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (32): Zažila jsem něco jako klinickou smrt. To anděl mě poslal zpět na zem

Svítící oči

Když si pro ni dcera přijela a ptala se, zdali bylo všechno v pořádku, rozhodla jsem se, že pomlčím o našem zážitku. Domluvily jsme se, že budu vnučku hlídat zase za tři týdny. Od té doby jsem ale měla divný pocit ze své ložnice. Sama jsem začínala věřit tomu, že v ní v noci nejsem sama. Současně jsem neměla jediný důkaz na to, že tam někdo nebo něco je.

Při další návštěvě vnučky jsme měly program skoro stejný. Když došlo na ukládaní do postele, před usnutím mi ještě pošeptala: „Babičko, já tě ochráním, neboj se.“ A dala mi pusu. V tu noc jsem ty oči zahlédla také. Svítily na mě z rohu pokoje, místy se i pohybovaly. Ve chvíli, kdy jsem dostala strach, se najednou ve dveřích objevila vnučka.

V ten moment se oči ve tmě pokoje ztratily. Nemám ponětí, co se to děje, ale vím jedno – vnučky se „to“ něco bojí. Je to moje ochránkyně.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (55): Poznala jsem svého anděla strážného. Celý život jsem na něj nevěřila, nakonec mi pomohl v nouzi

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.