Šárka (55): Poznala jsem svého anděla strážného. Celý život jsem na něj nevěřila, nakonec mi pomohl v nouzi

Nikdy jsem nevěřila na nadpřirozené jevy nebo nedej bože na nadpřirozené bytosti. Jakmile někdo toto téma otevřel, uvnitř jsem se těm blábolům smála. Netušila jsem, jak moc se mýlím.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (27): Nevěřila jsem matce, když mi říkala, že každý z nás má svého anděla strážného. Ten můj mi zachránil život

Kamarádka a její pravda

Moje blízká kamarádka Blanka byla tématem strážných andělů posedlá. Je zázrak, že jsme byly kamarádky, protože mi tím někdy lezla na nervy. Když mi něco nešlo, ona to komentovala slovy: ,,Zavolej si svého strážného anděla a požádej ho o pomoc.“ Vyčítala mi, že se svým andělem nemluvím.

Nešlo mi mluvit na někoho, koho nevidím. I když věděla, že tomu nevěřím, nebránilo jí to v tom, aby mě tím i dále krmila. Už jsem si na to zvykla a nechávalo mě to chladnou. Nejvíc mi přítomnost andělů připomínala, když se mi něco špatného stalo. ,,Kdyby sis konečně připustila, že mám pravdu, žilo by se ti líp,“ říkávala mi.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (66): Vidím něco, co ostatní ne, působím jako blázen, proto o svých zážitcích už raději mlčím

Byla jsem v nebezpečí

Jednou jsem se vracela pozdě v noci domů. Chtěla jsem si zkrátit cestu, tak jsem šla temným průchodem. Bála jsem se, nebudu lhát. Zhruba v polovině cesty jsem zaslechla mužské hlasy. Šla banda mužů. ,,Kampak, paninko, takhle v noci? Co takhle se trochu pobavit?“ smál se jeden z nich.

Já tady umřu, proběhlo mi v hlavě. Naprosto intuitivně jsem zavolala svého anděla strážného na pomoc. Neměla jsem co ztratit. ,,Prosím, můj andělíčku, pokud tu jsi, pomoz mi,“ zašeptala jsem. Najednou za mými zády zazářilo prudké světlo. Muži se lekli. Začal foukat vítr a prach z ulice. Nafoukalo jim to do očí a oni se dali na ústup.

,,Kašleme na ni, to je nějaká čarodějka,“ řekl jeden z nich. Já vzala nohy na ramena a utíkala jsem domů. Nepatrné světlo šlo celou dobu se mnou. Doma jsem se zamkla na pět západů a usedla na sedačku. ,,Děkuji ti, andělíčku, děkuji za záchranu života.“ Kdo ví, možná by mi nic neudělali, ale za zkoušku to stálo.

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem

Mám svého anděla strážného

Hned ráno jsem to volala Blance. Čekala jsem, jak bude překvapená, ale řekla mi jen: ,, Já ti to říkala celou dobu.“ V mém životě nastala změna. Připustila jsem si myšlenku, že skutečně andělé existují, mají nám pomáhat i chránit nás. Stydím se, že jsem se tomu celé roky smála. Dnes vím, že každý z nás ho má.

Dané poselství předávám dál. Učím to i svoje vnouče, aby vědělo, že i když bude nejhůř, nikdy není samo. Dnes mluvím se svým andělem každý den, nemusím ho vidět, stačí, že ho cítím a vím, že je to moje součást.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (25): Koupila jsem auto po zemřelém, mám pocit, že mě hlídá. Jednou mi dokonce zachránil život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.