Facebook
Instagram
Paní Zlatuše si s manželem pořídili na stáří domeček, který chtěli mít jako místo pro svůj relax. Nenapadl je skutečný důvod, proč je dům tak levný. Byli rádi, že něco dostupného našli. Původní vybavení si v domě nechali, proběhlo v něm jen několik úprav. První noc ale bohužel nebyla podle jejich představ. Museli si přiznat, že v domě straší. Vyřešili to nakonec?
S manželem Karlem jsme si slíbili, že si na stáří pořídíme starší domeček, abychom měli kam na víkendy a svátky odjet a odpočívat. Jeden takový přesně pro nás jsme našli v hezké vesnici. Jeho cena byla více než příznivá, tak jsme ho rychle koupili.
První noc ve starším domě
Naše děti čekaly přírůstky, tak se takový dům mohl hodit pro celou naši rodinu. Představa, že je plný dům dětí, mě velmi těšila. Jakmile jsme převzali od domu klíče, museli jsme pořádně uklidit. Některé věci jsme tam ponechali, byl tam i velmi krásný starší nábytek.
První měsíce jsme tam jezdili jen na otočku, ale jeden teplý víkend jsme se rozhodli, že už tam přespíme. Dům byl uklizený, trochu opravený a nic nám nebránilo v tom tam přespat. Venku jsme si opekli buřty, dali si pivo a těšili se, jak se natáhneme k televizi a budeme konečně odpočívat.
Začaly padat pojistky
Ulehli jsme společně na sedačku a jakmile jsme televizi zapnuli, vypadl proud. Vykoukla jsem z okna a zjistila, že ostatní domy svítí, byl to nějaký problém u nás. Karel šel nahodit pojistky a já v té tmě zůstala sama. V tu chvíli mi došlo, že se bojím. Z nábytku se začaly ozývat prazvláštní zvuky.
Zvuky se podobaly pohybům. Měla jsem pocit, jako kdyby ve skříni někdo byl a chtěl ven. Znělo to jako škrábání a skuhrání. Mlčky jsem seděla a modlila se, aby to byl jen zlý sen. Najednou se všude rozsvítilo a přišel Karel, že už je vše v pořádku. Nezmohla jsem se na to, abych mu řekla, co jsem slyšela.
Znovu jsme zapnuli televizi a stalo se to znovu. Karel šel opět nahodit pojistky. Šla jsem s ním, nechtěla jsem tam zůstat sama. Bylo to hned opravené. Manžel si myslel, že pojistky vyhazuje televize, tak jsme se rozhodli si číst a pustit si rádio. Bohužel i po puštění rádia pojistky vypadly.
Přiznali jsme si, že v domě straší
Seděli jsme oba ve tmě a přemýšleli, co budeme dělat. V pokoji zavládlo ticho. Zvuky z nábytku se začaly znovu ozývat. ,,Nech toho, jsi jak malá,“ řekl mi Karel. ,,To nejsem já, jde to z nábytku,“ namítala jsem. Poznala jsem na něm, že mu to není po chuti. Usoudili jsme, že bude nejlepší jít spát.
Oba jsme šli spát s vyděšeným výrazem ve tváři. Přitulili jsme se k sobě a přáli si usnout. V tom jsme slyšeli kroky na schodech a dole v kuchyni spadla polička. Karel tam letěl. Nikoho neviděl, ale v domě jsme podle všeho sami nebyli. Začal křičet po domě, že se nebojíme a vypudit se nenecháme.
Přišel se slovy, že pokud tady straší, nesmíme se nechat vyhnat. Přiznal se, že už se delší čas zajímá o životě po smrti. ,,Musíme se s duchem spřátelit, musí vědět, že mu nechceme ublížit,“ řekl. Když jsme ráno snídali, dali jsme na stůl talíř a hrnek pro ,,třetího“, aby nás přestal strašit. Celý den jsme se chovali tak, aby se nás duch nebál. Po čase to přestalo a dokonce už když jsme zapnuli televizi nebo rádio, pojistky nevypadly. Teď máme klid.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
