David (25): Pořádal jsem večírek, když byli rodiče pryč. Byla to hrůza a já musel z domu

David (25): Pořádal jsem večírek, když byli rodiče pryč. Byla to hrůza a já musel z domu

David pořád bydlel s rodiči, když si usmyslel, že využije toho, až bude sám doma, a uspořádá menší večírek. Ten se ovšem zvrtl a dopadl příšerně. Přečtěte si, co se ten večer stalo.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 04. 10. 2020 08:52

Jsem jedináček, donedávna jsem pořád bydlel s mámou a tátou a vyhovovalo nám to. Už jsem párkrát mluvil o tom, že bych si našel byt, ale máma říkala, že je ráda, když mě má doma, protože aspoň ví, že jsem v pořádku.

Nestěžoval jsem si

Mělo to nesporné výhody, nemusel jsem si prát a žehlit, přispíval jsem na nájem, akorát mi občas chybělo soukromí. Tak jsem chtěl využít, když naši odjeli na víkend na chatu. Pozval jsem šest svých přátel na menší večírek. Neměl jsem v plánu nic velkého, jen jsem koupil nějaké chipsy, pití a chtěl jsem, abychom si zahráli hry na playstationu.

Bylo nás tam víc

Dva kamarádi přišli ale i se svými přítelkyněmi, s čímž jsem nepočítal. I tak se zdálo, že to bude v pohodě, dokud nezazvonil telefon, že přijdou ještě další dvě. Nechtěl jsem kazit zábavu, i když už nás tam bylo hodně, a tak jsem nic neříkal. Jídlo docházelo, pití ale bylo dost.

Docela to tam žilo, když mi Filip zaklepal na rameno, jestli si může se svou holkou zalézt na chvíli ke mně do pokoje. „Jasně, v pohodě,“ fakt jsem to neřešil. I já měl už trochu upito a dobře jsem se bavil. Tak dobře, že jsem si ani nevšiml, že se vytratila další dvojice. Jenže za chvíli se ozvala strašná rána. V tom z ložnice mých rodičů vyšel kamarád Tomáš. „Co je?“ vyhrkl jsem na něj. Tvářil se strašně a já tam hned vletěl. Kolem postele pobíhala jeho holka Gábina a snažila se uklidit.

Strašně jsem zuřil

Když jsem viděl, jak se vysypala babiččina urna a všude je její popel, začal jsem zuřit. Tomáš s Gábinou se omlouvali, že si nedali pozor a jak Gábina odhodila oblečení, shodilo to tu urnu. „Proč jste lezli do ložnice?!“  řval jsem a tím večírek skončil. Všechny jsem vyhodil a měl jsem totálně po náladě. Popel byl všude a mně bylo i špatně se ho dotýkat. Vždyť to byla moje babička.

Nevěděl jsem, jestli to mám vysát nebo setřít hadrem. Tak jsem našel někde rukavice a to, co šlo, jsem nahrnul na papír a postupně to dával do misky. Co nešlo, jsem utřel a vysál a rozhodl jsem se jim to říct, až se vrátí. Když to máma zjistila, brečela, nadávala. Táta jen řekl, že je čas, abych si našel vlastní bydlení.

Omluvil jsem se asi stokrát, ale máma z toho byla špatná, pořád jen smutně koukala na tu misku se zbytky popela. Našel jsem si byt napůl s kamarádem a chodím za rodiči na návštěvu. Bavíme se už relativně normálně, ale prý mi to nikdy neodpustí.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články