Tomáš (38): Partnerka přinesla kočku. Myslí si, že to je její převtělená maminka, která zemřela

Jmenuji se Tomáš a mám přítelkyni Kláru. Líbí se mi na ní, jak je obětavá, a když její maminka onemocněla rakovinou, snažila se o ni starat, co nejvíce to šlo. Její stav už byl ale moc vážný, a tak se rozhodla, že s maminkou bude bydlet, a já šel s ní, kdyby se cokoliv stalo, abych mohl také pomoci.

Maminka odkázala Kláře byt a po její smrti jsme v něm zůstali. Bylo mi to trochu divné, navrhl jsem jí, abychom ho pronajímali, ale ona tam chtěla zůstat. Pár měsíců po její smrti se u nás před domem potulovala zrzavá kočka. Já ji vždycky zahnal, ale ona se pokaždé vrátila. Až jednoho dne jsem měl mírný šok, protože jak jsem přišel domů, kočka byla u nás v obýváku. Klára říkala, že ji dlouho pozorovala, až se rozhodla, že ji zachrání a vezme si ji. Že bych měl vyloženě radost, to se říct nedá, ale ona měla konečně úsměv na tváři, tak jsem samozřejmě souhlasil.

Mohlo by Vás zajímat:

Zbyněk (50): Žena pořád mluví o energii a že se jí otevírá třetí oko. Začíná mě děsit

Myslím, že se zbláznila

Klára ji vzala na veterinu, nakoupila jí hračky a škrabadlo a vlastnoručně pro ni vyrobila pelíšek na spaní. V něm ale kočka spát nechtěla. Vyhlédla si místo v ušáku.

Po pár dnech přišla s bláznivou myšlenkou. „Já myslím, že ta kočka je moje máma“ a já měl co dělat, abych nevybuchl smíchy. Každý se se ztrátou milované osoby vypořádává jinak, ale tohle byl trochu extrém. Jenže Klára se o tom snažila přesvědčit i mě. „Jen se podívej, pořád sedí v ušáku, kterej byl mámy. Chodí koukat z okna, přesně jako máma…“ pokusil jsem se jí vysvětlit, že všechny kočky sedávají u okna a koukají ven, ale ona pokračovala: „Všiml sis toho flíčku u oka? Podobný měla i máma“ a ukazovala mi, kde má kočka flek. Nechal jsem to být, objal jsem ji a změnil téma.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (26): Měli jsme se postarat o strejdův dům během jeho dovolené. S brekem jsme utíkali pryč

Je to trochu úlet

Jenže další den, když jsem přišel domů, slyšel jsem Kláru, jak volá na mámu. Myslel jsem si, že špatně slyším, ale jak jsem přišel do obýváku, kočka byla v ušáku a Klára na ni opravdu volala mami. Měla takovou radost, že jsem už doma, protože měla konečně důkaz. „Podívej se… Micko? Čiči?“ a kočka nereagovala. „Mami?“ zavolala na ni a kočka se otočila. „Vidíš? Je to moje máma. Na žádné jiné jméno neslyší.“ Pak si ji vzala na klín a hladila ji a kolébala.

Je mi jí hrozně líto, myslím, že se dočista zbláznila. Minule jí dokonce vyprávěla, jaký měla den. Neumím si představit, jaké je ztratit mámu, tu svoji díky bohu mám, ale toto je fakt moc. Klára je ale zvláštně spokojená a já tak asi pořád žiji s ní a s její mámou. Někdy sedí na okně a tak divně se na mě dívá, že bych tomu skoro i uvěřil, ale ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (30): Dala jsem partnerovi vybrat. Buď já, nebo pes. Svojí volbou mě dost zklamal

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.