Facebook
Instagram
Když Edita vzpomíná na své dospívání, nemluví se jí o tom dobře. Její matka si usmyslela, že Edita bude vyhrávat jednu soutěž krásy za druhou a její život se tak točil jen okolo diet a přehnaného starání se o sebe. To, že Edita propadla bulimii a měla deprese, si ale máma nevšimla.
Jako malá jsem chodila k mámě do ložnice a tajně jsem používala její šminky. Milovala jsem se přehrabovat v lacích na nehty a zkoušela jsem si rtěnky. Když to máma viděla, začala se smát a namalovala mě pořádně. Moc se mi to líbilo a asi tehdy se jí zrodil v hlavě plán, že ze mě bude modelka. Žádné čokolády, bonbony ani sladké limonády. Máma říkala, že to jen pro moje dobro, a já ji poslouchala. Věděla jsem, že sladkosti nejsou zdravé, ale občas jsem si chtěla dát aspoň zmrzlinu. To u ní neprošlo.
Když mi bylo třináct, ve vedlejším městě se pořádala soutěž krásy a ona mě tam přihlásila. Strašně jsem se bála, ale opakovala mi, že to vyhraji, protože jsem nejhezčí. Jenže já to nevyhrála, nebyla jsem ani mezi třemi nejlepšími a byla jsem z toho hrozně špatná. Máma to ale nesla ještě hůř.
Musela jsem být dokonalá
Doma mi začalo peklo. Každý den jsem musela pilovat chůzi, stravu jsem měla ještě přísnější a jakmile mi vyrašil na tváři pupínek, máma začala panikařit. „Modelky pupínky nemají,“ křičela na mě, jako kdybych já za to mohla.
Následovala další soutěž a ani tehdy jsem se neumístila. Pak mě přihlásila na další a já byla tak ve stresu, že jsem si týden předtím strkala po jídle prsty do krku, abych vše vyzvracela. Bylo mi z toho zle, ale zároveň mi přišlo, že to je dobrý způsob, jak se najíst a pak se aspoň půlky zbavit. V krámku jsem si tajně kupovala čokolády a sušenky a pak jsem zvracela až do úmoru. A ono to zabíralo, zhubla jsem pár kilo a máma byla nadšená. Tenkrát jsem vyhrála druhé místo a doufala jsem, že už bude spokojená, jenže ona jízlivě dodala: „Dobrý, ale první jsi nebyla“ a nepolevila. Kupovala mi tu nejdražší kosmetiku, doplňky stravy a bělicí proužky na zuby.
Měla jsem jen mámu
Kamarádky se se mnou přestaly bavit, protože jsem byla posedlá vzhledem. Kluci se mnou nechtěli chodit, protože jsem jim přišla namyšlená, a tak jsem měla jenom mámu. Když jsem s ní o tom mluvila, vysvětlovala mi, že ona takové možnosti neměla. „Budeš slavná, můžeš fotit všude po světě“ a zapsala mě do agentury. Ozvali se mi jen dvakrát a já z toho už byla v depresi.
Jak jsem odmaturovala, našla jsem si práci v první restauraci, kterou jsem viděla, a za dva měsíce jsem se odstěhovala. Bylo to krušné, neuměla jsem hospodařit s penězi, měla jsem malou garsonku, ale byl tam klid. Během pár měsíců jsem nabrala skoro sedm kilo, protože jsem se neustále přecpávala vším, co mi máma roky zakazovala. Pak jsem poznala Jakuba a ten mi pomohl. Párkrát jsem ještě měla tendence jít zvracet, ale on mě vždycky zastavil, že jsem krásná taková, jaká jsem. S mámou si k sobě postupně hledáme cestu, ale teď jsem nastavila pravidla, která musí respektovat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
