Facebook
Instagram
Paní Jarce se před rokem narodila vnučka Amálka. Trápilo ji, že na ni její dcera Lenka zůstala sama. Nechtěla se jí ale do vztahu plést, pouze jí nabídla, že bude se vším pomáhat. Jenže Lenka cokoliv od ní odmítá, protože se z ní stala biomatka. Když jí Jarka navštívila, z té hrůzy se jí chtělo zvracet.
Nepamatuji si, že by někdy Lenka tíhla k nějakým bio věcem. Naopak často jedla samá nezdravá jídla, pila sladké limonády a po škole měla i období, kdy začala kouřit.
Pak potkala Svaťu a zamilovala se. Jenže Svaťa jí opustil hned, jakmile zjistil, že otěhotněla. Nechtěla jsem jí do toho mluvit, sama jsem byla sama, pouze jsem ji ujistila, že jí pomůžu a budu tou nejlepší babičkou. Lenka v těhotenství přestala jíst maso, nechtěla brát vitamíny z lékárny, prostě chtěla mít co nejčistší životní styl. Byla jsem ráda, že šla do sebe.
Obelhala mě
Termín měla na konci léta, jenže jednoho dne mi napsala zprávu, že se jí narodila Amálka. Byl začátek srpna. Lekla jsem se, že porodila dřív, ale ona přiznala, že lhala, protože rodila doma s dulou. Bylo pozdě na výčitky, co všechno se mohlo stát, obě byly v pořádku. Povolenou návštěvu jsem měla ale až po skončení šestinedělí. „Šestinedělí je důležitý proces matky a dítěte,“ řekla a já namítala, že jí snad mohu alespoň donést jídlo. Nechtěla nic. Po měsíci a půl jsem konečně přišla a vnučku viděla.
Jenže Lenka se často vídat nechtěla, mohla jsem chodit jen jednou nebo dvakrát do měsíce. Nechtěla, abych jim narušovala spánek nebo kojení, tak jsem to tolerovala. Při každé návštěvě se chlubila, jak všechno zvládá. Když měla malá půl roku, donesla jsem jí naivně dětské přesnídávky a kaše. Chyba lávky. Lenka zuřila, kolik chemie v tom je, a navíc se rozhodla, že bude malou kojit co nejdéle. Nakonec ji plně kojila osm měsíců, jídlo prý malá nepotřebovala. Kvůli očkování jsme se pohádaly, protože to odmítla. „Je to moje dítě. My žijeme bio.“
Božena (59): Hlídala jsem vnoučka a omylem ho zranila. Dcery reakce mě zasáhla
Šokovalo mě to
Lenka jí nedávala plíny, už od narození jela v bezplenkové metodě, kdy se snažila vnímat potřeby miminka. Dudlík neexistoval, oblečení prala jen za pomoci mýdlových ořechů. Na moji poznámku, že má Amálka při sedu nohy do „W“, což je špatně, odpověděla, že jí nechává volnost, sama prý pozná, co je dobré. Volnost spočívala v žádném režimu, i v jednom roce prý chodila spát až kolem půlnoci, maso nikdy neochutnala a já už z toho byla bezradná.
Jednou jsem přinesla zeleninovou polévku. Jak jsem otevřela lednici, do nosu mě udeřil silný zápach. Nevěřila jsem svým očím, spousta plesnivého jídla. Rychle jsem hledala nějaký pytel a málem se pozvracela. Ve skříňce byly poházené talíře a misky s plesnivým jídlem, na jedné krabičce lezli červi. Křičela jsem, co to má být, a ona řvala, že to je její věc, ať se jí tam nehrabu. Strašně jsme se pohádaly.
Hraje si na biomatku, ode mě vše odmítá, protože chce pro Amálku to nejlepší, ale to, že ji nechává špatně sedět, neočkuje jí, nedává pořádné jídlo, a ještě má plesnivé věci s červy, to byl vrchol. Pohrozila jsem jí, že zavolám sociálku, když to nedá dohromady, a myslím to vážně. Nemohla jsem malou vídat, protože jsem pro ni nebyla dost dobrá, ale ono to vypadá, že Lenka je zkrátka neschopná a žije v otřesných podmínkách.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
