Facebook
Instagram
Všechno zlé je k něčemu dobré. O tom ví i svobodná maminka Andrea, kterou v těhotenství partner opustil. Vychovávala svou dceru, jak nejlépe mohla, ale jednou ji Viktorka nachystala horkou chvilku. Andrea by se hanbou propadla, ale dopadlo to nakonec úplně jinak a ona jí teď každý den děkuje.
Vždycky jsem si myslela, že až budu mít miminko, budu ho vychovávat se svým partnerem. Vlastně mě ani nenapadlo, že by to někdy mohlo být jinak. Hodně mě ale zdrtilo, když ode mě Jirka odešel, jakmile zjistil, že jsem těhotná. Nikdy se nezmínil o tom, že o děti nestojí, ale asi za to mohl fakt, že jsme byli mladí.
Když se Viktorka narodila, měla jsem obavy, jak to celé zvládnu, a hodně mi pomáhala moje máma a sestra. Nakonec to bylo bezvadné, měly jsme takový dívčí klan, akorát po večerech mi občas bývalo smutno.
Je to moje nejlepší kamarádka
Viktorku jsem se snažila vést k tomu, aby se vždy chovala slušně, ale zároveň si nenechávala nic líbit. Ona je velmi temperamentní a hodně šikovná. Brzo se naučila mluvit ve větách a mám v ní svou nejlepší kamarádku. Mluvím s ní naprosto o všem a je to parťák do nepohody.
Když jí byly tři roky, byly jsme na prohlídce u jejího dětského doktora. Je to takový příjemný chlap a chová se k dětem moc hezky. Viktorka povídala, kolik zvířátek zná, vyjmenovávala anglická slovíčka, počítala do deseti a ukázala mu, že pozná všechna písmenka. Když se jí doktor ptal na barvy a hledali spolu po místnosti, co je modré a co oranžové, při růžové se otočila ke mně, vykřikla: „Růžová je tady“ a nadzvedla mi sukni tak, že mi bylo vidět celé spodní prádlo, které lehce prosvítalo. Bylo to rychlé a já se tak lekla, že jsem uskočila dozadu, přerazila se o židli, co byla za mnou, a spadla na zem.
Všechno zlé je k něčemu dobré
Doktor se ke mně rychle přiřítil, aby mi pomohl. Bolela mě hlava a cítila jsem se strašně trapně. Navíc mi ještě vykukovala podprsenka z halenky, na což mě taktně upozornil. Když se ujistil, že jsem v pořádku, pohladil Viktorku po vlasech a mrkl na mě, že růžovou ukázala správně.
Druhý den mi volal, jestli se cítím po tom pádu v pořádku a opravdu mě nic nebolí. Řekla jsem, že je mi fajn a pořád jsem se za to styděla. On mě ale pozval na skleničku. Povídala jsem to mámě a sestře a obě byly nadšené, že mám rande s doktorem. Ze srandy jsem se schválně oblékla celá do růžového a jak mě Ivan viděl, začal se smát. Od té doby spolu chodíme a máme nádherný vztah. Malá je nadšená, že jsem s někým, koho má ráda a já jí za to děkuji každý den.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
