Táňa (37): Věřím, že mě náramek po zesnulé kamarádce ochraňuje. Několikrát mi zachránil život

S Norou jsme si byly blízké i přes naše rozdíly nebo vzdálenost. Celoživotní přátelství jen tak nevymažete, a to ani po smrti. Nora mi odkázala svůj vzácný náramek. Nikdy ho nesundám, protože mě chrání před neštěstím.

Silvie (55): Dcera mě vyděsila nečekanou návštěvou. Pak jsem zjistila, že byla ve stavu klinické smrti

Kamarádky od školky

S Norou jsme se kamarádily od dětství. Poznaly jsme se ve školce, seděly jsme spolu v lavici na základní a střední škole. Každá jsme trochu jiná, ale přesto nás osud nerozdělil, přestože jsme měly rozdílné životní cesty. Já jsem chtěla nadále studovat a dělat si kariéru, zatímco Nora se po střední škole vydala do světa dělat umění.

Byly jsme pořád v kontaktu, věděly jsme, co ta druhá zrovna dělá a prožívá. Mockrát se nám potvrdilo, že na sebe myslíme ve stejnou chvíli. Anebo jsme měly tušení, když byla ta druhá v nebezpečí. Už jsme to braly jako hotovou věc a ani se ničemu nedivily. „Ty máš krásný náramek,“ chválila jsem její úlovek z Francie.

„Odkážu ti ho,“ smála se. Měla zrovna zlomené srdce, náramek jí daroval bývalý přítel. Netušily jsme, že ho nakonec opravdu budu nosit já. Když se Nora vrátila nadobro domů, těžce onemocněla. Bylo to tak rychlé, že jsem ani nestihla pomyslet na to nejhorší. A pak už jsem stála na jejím pohřbu a srdce jsem měla na tisíc kusů.

Barbora (26): Mám dar, o který jsem dlouho nestála. Nakonec jsem ho přijala za svůj

Náramek nikdy nesundám

„Tohle je pro tebe, Norinka ti ho posílá,“ řekla mi její máma, obě jsme plakaly. Já jsem si na sebe náramek vzala a rozhodla se ho nikdy nesundat. Ještě ten den se stalo něco moc zvláštního. Procházela jsem pod lešením, najednou nahoře zařval mužský hlas. Nevšímala jsem si toho, šla dál a v tom jsem o něco zakopla. Spadla jsem na kolena a kus přede mnou dopadl na zem těžký kýbl s nářadím a rozbil se.

Kdybych byla neupadla, roztříštil by mi pravděpodobně hlavu. O co jsem zakopla, to mi není jasné. Náramku jsem v tu chvíli nepřikládala velkou váhu. O dva týdny později jsem se vracela ze schůzky, neohroženě sama tmavým parkem. Jako bych před sebou měla síť, nepustila mě ani o krok vpřed, myslela jsem, že jsem opilá.

Ale napadlo mě, že je to možná znamení a park jsem obešla. Za sebou jsem pak viděla policejní auta mířící parkem. Dozvěděla jsem se, že tam došlo k přepadení. Ne, ani to mě ještě „netrklo“. Ale další zážitek mě přesvědčil nadobro. Řídím docela ráda a myslím, že dobře. Cestou do práce mě překvapil cyklista, který nedodržoval pravidla a vlétl přímo přede mě. Jenže cosi zvláštního mě chvíli předtím donutilo zpomalit skoro na minimum a rozhlédnout se, přestože jsem měla přednost.

Slávka (70): V noci po pohřbu mé maminky se mi zjevila mrtvá babička a řekla mi smutnou zprávu

Díky, kamarádko!

Byla jsem ušetřena nepříjemného zážitku, který by mě možná pronásledoval celý život. Cyklista bez helmy mohl přijít o život, oba jsme byli vyděšení. Já už pochopila, že mi někdo pomáhá. Děkuji kamarádce tam nahoru, je z ní můj anděl strážný a nikoho lepšího bych si vybrat nemohla.

Jednoho rána jsem seděla na balkóně a o všem uvažovala, hladila jsem u toho svůj náramek a pak se na nebi objevil zvláštní úkaz. Mraky se rozestoupily, vykouklo slunce a hra světel vytvořila siluetu anděla. Usmála jsem se na Noru a řekla: „Tobě taky krásný den, Noro.“

Veronika (23): Kamarádka mi přivezla ze Srí Lanky krásný náramek. Od té chvíle se mi začaly dít nepříjemné věci

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].