Slávka (70): V noci po pohřbu mé maminky se mi zjevila mrtvá babička a řekla mi smutnou zprávu

Den před tím, než moje maminka Anička zemřela, se mi nějak nelíbila. Bylo jí dvaasedmdesát, ale kromě cukrovky nijak nemocná nebyla. Kamarádka sestřička mi však zařídila na další ráno kontrolu u doktorky.

Mohlo by Vás zajímat:

Slávka (70): Vychovala mě babička. Když dostala mrtvici a umírala v klášteře, požádala mě, ať odpustím mamince

Maminka odmítla jet k lékařce

Když jsem za ní v osm ráno přišla, k doktorce jet odmítla a řekla: "Dneska si chci udělat takový svůj sváteční den sama pro sebe, tak mi nech soukromí a neotravuj mě." Věděla jsem, že to nemyslí zle, taková prostě byla.

Maminka si natočila vlasy a nastrojila se. Dokonce vytáhla svoje domácí stříbrné pantoflíčky na nízkém podpatku s koženou labutinkou. Sedla si do křesla a dívala se na televizi. Vypadala spokojeně, ale byla strašně bílá.

Pořád jsem se na ni chodila dívat, protože jsem se o ni strašně bála, ale ona mi stále opakovala, že si vážně přeje mít soukromí a zavřela dveře.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (50): V bouřkovém mraku jsem spatřila povědomou tvář. Myslím, že to byla moje maminka

Seděla jsem vedle ní až do konce

Po nějaké době jsem za ní přesto přišla a cítila jsem, že je zle. Chtěla jsem jí volat sanitku, ale ona mi řekla: "Slávinko, kašli na to a raději mi nalij sklenku červeného vína a sedni si vedle mě."

Nechala mě přitáhnout si druhé křeslo až těsně k ní. Položila si hlavu na moje rameno a začala vyprávět. Prý mi to nikdy neříkala, ale má mě hrozně ráda a moc ji mrzí, že se o mě nikdy nestarala. Šeptala mi to tak dlouho, než vydechla naposledy.

Seděla jsem vedle ní a nemohla se hnout, aby se z křesla nezhroutila na zem. Nakonec se mi ji však podařilo srovnat v křesle do stabilní polohy. Pootevřela jsem okno, aby její duše mohla rovnou do nebe, zapálila svíčku a sedla si znovu k ní. Hladila jsem ji, šeptala jí do ucha, že ji mám taky moc ráda a aby tam nahoře pozdravovala babičku a dědečka. Seděla jsem vedle ní až do chvíle, kdy přijela záchranka, která konstatovala smrt. Uběhly dlouhé čtyři hodiny.

Moje maminka zemřela 14. ledna 2015 a pohřeb měla 17. ledna. Ode dne její smrti jsem se v noci neodvážila sejít dolů do jejího pokoje, jelikož jsem ji všude viděla.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (29): V noci mě navštívil podivný stín. Ráno se ukázalo, že to byla moje maminka, která se přišla rozloučit

Přišla si pro ni babička

V noci po pohřbu jsem nemohla spát. Přesně ve čtyři ráno jsem uviděla od okna vycházet takovou podivnou záři a v ní jsem spatřila moji babičku. Vypadalo to, že pluje vzduchem a v ložnici bylo náhle cítit mýdlo s šeříkem, které si moje babička dávala do prádla a skříně v Letovicích, kde jsem s ní vyrůstala.

Babička se na mě podívala a řekla mi: "Slávinko, tak já si jdu pro Andulku. Děkuji ti, že ses mi o ni postarala, ale ona už musí jít se mnou. Měj se hezky a sbohem."

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (25): Myslím, že jsem zažila vánoční zázrak. Moje maminka mi rok po smrti nechala vzkaz v kuchyni

Od té noci se nebojím a vím, že jsem udělala vše správně

Pak jsem viděla, jak se pomalu zmenšuje a ztrácí. Vůbec jsem se nebála, jen mi z očí tekly slzy, protože jsem si vzpomněla, co mi řekla tehdy, když umírala v klášteře. Že se mám o maminku postarat a odpustit jí, až to bude potřebovat.

Od té noci jsem už neměla strach chodit dolů kolem jejího pokoje. Na maminku jsem vzpomínala s radostí a jen na to hezké. Pohřbila jsem ji v Letovicích, kde to milovala, vedle babičky a dědečka. A vím, že by byla spokojená...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (32): Ve snu se mi zjevila zesnulá maminka. Přišla mě varovat před hrozícím nebezpečím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.