Facebook
Instagram
Adéla jela mezi svátky s rodiči navštívit své prarodiče. Chtěla jim nachystat překvapení, ale když zaslechla, jak se někdo blíží domem, schovala se. Pak byla svědkem něčeho, na co nemůže přestat myslet.
Ještě jsem nikomu o svém zážitku neřekla a je možné, že si to třeba někdo z rodiny přečte. Nicméně mě to strašně trápí a chtěla jsem to ze sebe dostat.
Moc jsem se za nimi těšila
Na Boží hod jezdíme každý rok s rodiči za babičkou a dědou. Já už u našich nebydlím, ale Štědrý den s nimi trávím vždycky a pokaždé se těším právě na setkání s babičkou a dědou. Jak jsme dorazili, babička byla dojatá a děda sršel dobrou náladou a vykládal jednu zábavnou historku za druhou.
Po obědě jsme si předali dárečky, ale já jsem pro ně ještě měla překvapení. Nevěděla to ani máma s tátou, protože jsem to měla nachystané v kufru a jeli jsme mým autem.
Měla jsem pro ně něco speciálního
Téměř celý rok jsme pro ně malovala obraz. Byl na obřím plátně. Uprostřed byli namalovaní oni a kolem nich jsem dala spoustu fotek z mládí a s rodinou. Byla jsem na to pyšná a věřila jsem, že budou mít velkou radost.
Když si všichni dávali kávu, řekla jsem, že si musím zavolat, a skočila jsem do auta. Děda s babi mají dvoupatrový dům a dole vedle krbu je posezení, kde na něj bylo perfektní místo. Než jsem tam stihla obraz pověsit, zaslechla jsem, jak jde někdo po schodech.
Okamžitě jsem se s plátnem schovala do tmavé komory, která má místo dveří záclonku. A vtom jsem slyšela dědu, jak šeptá na babičku: „Říkám ti, že zítra táhneš z domu!“ Babička ho tišila, aby přestal.
Byla to hrůza
Oba šli blíž ke komoře v domnění, že je nahoře neuslyší, zato já jsem je slyšela a viděla jsem úplně. „Václave, uklidni se,“ prosila ho babička. Ale děda byl strašně zlý. „Počkej, jak odejdou. Dva dny nevstaneš! To si už na mě hubu neotevřeš!“ Pak jsem viděla, jak jí silně zakroutil rukou a druhou naznačoval, že ji uhodí.
Babička zaúpěla a děda šel pryč. Nějakou dobu jsem tam stála a nakonec jsem odešla. Doteď se nenávidím za to, že jsem nevylezla, ale byla jsem v takovém šoku, že jsem nedokázala nic udělat. Když jsem slyšela, že jsou všichni nahoře, vrátila jsem obraz do auta a sbírala jsem odvahu jít nahoru.
Babička s dědou opět hýřili dobrou náladou, jako by se nic nestalo. Já seděla zaražená na pohovce a koukala jsem na dědu. Na mého milovaného dědu, o kterém jsem si myslela, že to je největší dobrák pod sluncem. Chtělo se mi brečet a bylo mi líto, že jsem babičce nepomohla. Cítím ale, že teď, když jsem to napsala, si promluvím aspoň s ní.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
