Facebook
Instagram
Mirka s Jonášem čekali netrpělivě na nový přírůstek do rodiny. Jonáš byl dokonce u porodu. Ovšem jeho reakce, když viděl poprvé svého syna, nebyla zrovna adekvátní. Co novopečeného tatínka nemile překvapilo? A jak se s novou situací vypořádala Mirka?
Když jsme si s Jonášem řekli, že už je čas na dítě, nemohla jsem se dočkat. Každý den jsem snila o tom, jak budeme spolu vozit kočárek a radovat se z miminka.
Manžel si přál kluka
Jonáš si velmi přál kluka. Mně to bylo jedno, protože jsem byla připravená svoje dítě milovat. Manžel si vysnil kluka, který mu bude podobný. Jonáš je blonďák s modrýma očima. Je to takový ten typický hezounek, za kterým se ženy otáčejí. Já jsem měla hlavně radost z toho, že chceme dítě oba. Měla jsem pár kamarádek, které musely doma o svoje přání mít dítě silně bojovat. Díkybohu jsme s početním neměli žádný větší problém. Po vysazení antikoncepce jsem otěhotněla do půl roku. První větší ultrazvuk ukázal, že budeme mít skutečně kluka. Jonáš skákal radostí do stropu.
Těhotenství probíhalo celkem poklidně. První tři měsíce jsem sice měla ranní nevolnosti, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Jonášovi nedělalo problém za mě převzít spoustu domácích prací, když jsem třeba byla unavená. Takového hodného manžela mám, říkala jsem si často s nohama nahoře. Chtěl být i u porodu, což mě velmi těšilo.
Náš syn mu přišel ošklivý
Rodila jsem přirozenou cestou, trvalo to celé asi dvanáct hodin. Manžel čekal s nataženýma rukama, aby mohl toho našeho prcka pořádně přivítat. Nejdříve ho zvážili a změřili a pak ho dali manželovi do rukou. Mě museli ještě zašívat. I přes bolest, kterou jsem cítila, mi neuniklo, že se manželovi něco na synovi nezdá. Pak řekl: „Vždyť je to zrzoun, ten není můj.“
I sestřičky si ho změřily divným pohledem, protože to není zcela adekvátní reakce, když se vám narodí dítě. Malý Emil byl kouzelný. Měl opravdu zrzavé vlásky, ale také krásné veliké oči. Manžel nevěřícně kroutil hlavou, jak je možné, že je zrzavý. Porodní asistentka ho chtěla uklidnit, a tak mu řekla: „Nebojte se, on se ještě vybarví, ale už teď je krásný.“
Když nás pustili domů, těšila jsem se, až se rodině pochlubíme. Jenže Jonáš se snažil návštěvy odmítat. Vůbec jsem to nechápala, neměl k tomu sebemenší důvod. „Mirko, já se za něj stydím, vždyť je hrozně ošklivej, a hlavně zrzavej,“ přiznal se mi jednou večer. „To snad nemyslíš vážně,“ utrhla jsem se na něj.
Za syna se stydí
Nejhorší bylo, když jsme šli spolu ven. Házel přes kočár plenu, aby nebylo na Emila vidět. „Co děláš, proboha?“ ptala jsem se naštvaně. „Támhle jde Jarda z práce, nechci, aby se mi smál, že mám ošklivé dítě, dělej, hoď na něj něco.“ To jsem myslela, že vyskočím z kůže. Nechápala jsem, jak je toho vůbec schopen, vždyť je to jeho syn.
Dokonce si nakonec nechal udělat test otcovství. Byl skoro zklamaný, že je syn jeho. Myslel si totiž, že jsem ho podvedla. Z Emila vyrostl skutečně zrzek. Má zrzavé vlasy, pihy po obličeji a zelené oči. Není podobný ani jednomu z nás. Mně to nevadí, ale Jonáš se s tím nesmířil a nechová se k němu tak, jak by si syn zasloužil. Emil oslavil třetí narozeniny a nevypadá to, že by ho Jonáš přijal za svého.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
