PORADNA: Tříleté dítě si špatně zvyká na školku. Jak v takovém případě postupovat, radí psycholožka Samsonová

Zdroj: Shutterstock

Se začátkem školního roku nastaly rodičům i jejich potomkům nové starosti. Zatímco některé děti se do školky těšily a snášení ji dobře, jiné ráno pláčou, že se jim tam nechce. Kdy je pláč dítěte ještě v pořádku a kdy je třeba výrazněji zasáhnout, vysvětluje zkušená psychoterapeutka Sylvie Samsonová.

Tereza Švandová 14. 09. 2021 12:00

Je ráno, vstáváte do školky a vašemu tříletému dítěti se tam nechce. Pláče a prosí, aby tam nemuselo chodit. Vy však musíte do práce a ač vám to trhá srdce, děťátko do školky zkrátka vezmete.

V šatně pak kolikrát úpěnlivé prosby dítěte vrcholí takovým způsobem, že vám ho musí odebrat z náručí paní učitelka. Máte slzy na krajíčku a možná si říkáte, zda je to normální a zda tím dítěti neubližujete. Jenže potřebujete chodit do práce a netušíte, jak jinak situaci řešit.

Co radí psychoterapeutka Sylvie Samsonová?

Každé dítě a každý z nás je jedinečný, někdo snáší změny lépe a jiný hůře. Pokud dítě pláče, tak bych se asi zeptala paní učitelky, jak probíhá jeho pobyt ve školce. Pláče i tam přes den, nebo jen ráno doma (ve školce) před rodiči? Pokud dítě pláče jen ráno, tak je to ta snazší varianta. Někdy pomůže málo, třeba aby místo maminky začal vodit dítko do školky tatínek, a bylo by to bez pláče. Děti vycítí, že ženy jsou „citlivé duše“, a vědí, že maminky ustávají slzy hůř než tatínci.

Pro dítě je nástup do MŠ velká změna. Dosud bylo jen s maminkou a mělo ji celý den pro sebe. Najednou se musí na valnou část dne od mámy odloučit a přizpůsobit se režimu školky, což není snadné. Jindy pomůže, že dítko budíme o něco dříve (třeba o půl hodiny) a tu půlhodinku si spolu hrajeme či malujeme. Prostě máma s ním tráví čas, aby se jí dítě „nabažilo“, a tím nepociťovalo takový deficit, že musí být bez ní.

Určitě je fajn s dítětem mluvit, co se zajímavého ve školce učili, jak se jmenují kamarádi… Paní učitelka ve školce vám bude největším pomocníkem. S ní proberete, jak probíhá den, jak to vidí ona, a společně vymyslíte, jak dítěti pomoci se adaptovat. Od paní učitelky budete vědět, co prožili, co dělali, na co si hráli, ofotíte si básničky, které si říkají ve školce, a budete si je říkat i doma.

Stejně tak budete doma mluvit o kamarádech ze školky, o tom, co zažili, a tím dítěti uděláte prostředí školky „známějším“. Najednou to nebude ta cizí školka, cizí prostředí, ale známá školka a známé prostředí, o kterém i doma všichni vědí. Zpravidla během prvního měsíce docházky si vše „sedne“. Pokud byste i po měsíci cítili u dítěte úzkosti (ale celodenní, nejen „divadlo“ ráno pro rodiče), tak navštivte s dítětem psychologa, který ho vyšetří a individuálně poradí. Avšak nebojte se, v 99,9 % případů si to opravdu během měsíce „sedne“.

Kdo je Sylvie Samsonová: Déle než dvanáct let se věnuje práci s dětmi, zejména těmi, které mají některou ze specifických poruch učení. Posledních osm let je navíc ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál. Více na webu www.sylviesamsonova.cz a eshop.sylviesamsonova.cz.