Facebook
Instagram
Kristýna si vzala muže, který sice dokázala rodinu zabezpečit, ale to byla jeho jediná přednost. Bohužel to zjistila až po deseti letech manželství.
S Markem (46) to nikdy nebyla velká láska jako z romantických filmů. Když jsme se vzali, blížily se moje třicáté narozeniny. Moje kamarádky se vdávaly a rodily děti. V určité chvíli jsem dospěla k závěru, že pokud si nepospíším, nezbude mi nic...
Vdala jsem se
Marka mi představil můj bratranec. "Chová se slušně. Je mu pětatřicet let, je to náš manažer a opravdu dobře vydělává. Má velký dům postavený na pozemku, který mu darovali rodiče. Ke štěstí mu stačí jen rodina," řekl mi tehdy. Nevím, proč mi jeho slova připomněla dohazovače z nějaké předpotopní sňatkové agentury, který chce najít manželku pro svého klienta.
Markův vřelý hlas a poněkud staromódní galantnost mě však přiměly ho lépe poznat. Vyměnili jsme si telefonní čísla a pak mi objednal taxi, které mě odvezlo domů. Druhý den mi zavolal a pozval mě na kávu. A než jsem se nadála, stal se z nás pár. Marek mě rychle požádal o ruku a já prsten přijala.
Rodiče byli rádi, že mají tak vychovaného zetě, který navíc pracuje na vysoké pozici ve velké firmě, pochází z bohaté rodiny a dokáže mi zajistit pohodlný život. „Vybrala sis dobře,“ řekla moje matka, když mi pomáhala s přípravami na svatbu. "S Markem rozhodně nezemřeš hlady. Budeš s ním šťastná a v bezpečí," dodala s úsměvem. Jen jsem souhlasně pokývala hlavou.
Její slova se však vůbec neukázala jako prorocká. Ano, s manželem jsem byla v bezpečí. To je to správné slovo. Je to zodpovědný a spořádaný chlap, který musí mít vše pod kontrolou. Od plánů ohledně velikosti rodiny přes nákup nového auta až po výběr pizzy, kterou si objednáme k večeři.
Zahrnul mě penězi a péčí
Marek se o mě staral hned od začátku našeho manželství. V tomto ohledu na něj nemůžu říct nic špatného. Když jsem byla těhotná, nikdy nezmeškal návštěvu lékaře. Koupil mi vitamíny, pečoval o to, abych jedla zdravě, vozil mě za maminkou, abych nemusela cestovat autobusem. Rád se mnou také chodil nakupovat do butiků, vybíral mi nové šaty a parfémy.
"Moje žena musí vypadat dobře. Je čas přestat nosit obnošené džíny, vtipné topy a barevná saka. Co je dobré pro bláznivého teenagera, nemusí být dobré pro vážnou třicátnici. A vdanou ženu," říkal často. Také se mě neustále snažil přesvědčit, abych odešla z práce.
"Proč bys měla pracovat v drogerii?" zeptal se jednou, ale jeho slova jsem nebrala vážně. „Žádná práce není ostuda,“ zasmála jsem se jeho návrhu. "Mám ráda svou práci. Je to malá drogerie, vedoucí je velmi poctivá a spolehlivá, kolegyně jsou také milé. Kosmetiku miluji a tam mohu klientům poradit," vysvětlila jsem Markovi, ale z jeho tváře jsem vyčetla, že mým důvodům vůbec nerozumí.
Dala jsem výpověď
První chybu jsem udělala, když jsem se po mateřské dovolené rozhodla zůstat doma. Všichni podporovali mé rozhodnutí, moje maminka i sestry. Jen moje šéfka měla na výpověď trochu jiný názor. "Vím, že chceš být se svým dítětem, slyšet jeho první slova, vidět jeho první kroky, dívat se, jak rychle roste. Sama jsem matka a chápu to. Ale i žena by měla mít svůj svět. Práci, pauzu od domácích povinností, vlastní peníze..." řekla. A nabídla, že kdykoliv budu chtít, můžu se vrátit do práce.
Já jsem ale sama sebe přesvědčila, že dělám správnou věc. Všechny síly jsem vložila do výchovy dcery, organizování zajímavých aktivit, které podporovaly její rozvoj, a péče o domácnost. Dokonale jsem uklidila dům, kosila trávu a stříhala keře na zahradě, sadila květiny a každý den uvařila večeři. Chtěla jsem, aby manžel viděl můj přínos pro rodinu.
Chtěl mít dokonalou manželku
Stále častěji jsem si začala všímat, že se ke mně manžel chová jako ke svému majetku. Snažil se mě vmanévrovat do některých svých představ o ideální manželce. On mi vybral oblečení a kosmetiku a požádal mě, abych si nechala světlý melír, protože hnědá prý nevyhovuje mému typu pleti.
Jednoho dne mi koupil nové kolo. Zpočátku jsem byla nadšená, protože jsem si myslela, že chce, abychom spolu jezdili na výlety. Možná by někdy šlo nechat dceru v péči mé matky a vyrazit si na zajímavý výlet jen ve dvou.
Když jsem se mu o tom zmínila, kysele se usmál. "Ale já na romantické vyjížďky na kole nemám čas. Možná jsi zapomněla, že už dlouhou dobu živím naši rodinu sám. Kolo jsem ti koupil, protože jsi po těhotenství přibrala a myslím, že je nejvyšší čas shodit přebytečná kila," řekl a já od překvapení vykulila oči. "Nechtěl jsem ti to říkat, ale měla bys se sebou začít něco dělat," dodal a podal mi permanentku do posilovny.
Bylo mi to tehdy strašně líto. Ano, trochu jsem přibrala, ale bylo to jen kolem pěti kilogramů. Dříve jsem měla velmi štíhlou a dívčí postavu, díky mateřství jsem se stala více ženskou. Nevěděla jsem, že je to pro Marka takový problém.
Vyčítal mi, že nemám práci
Podobné komentáře se začaly opakovat stále častěji. Můj manžel mi velmi nenápadně připomínal, že rodinné finance spočívají pouze na jeho bedrech. Jednoho dne jsem to prostě nevydržela a ozvala se. "Ale byl to tvůj nápad, chtěl jsi, abych odešla z práce. Teď můžeme pro naši dceru hledat dobrou školku a já zavolám své bývalé šéfce a zeptám se na možnost návratu," řekla jsem, ale on se jen začal smát. "Chceš se vrátit do obchodu? Kolik si tam asi tak vyděláš? Tvoje mzda nepokryje ani platby za dobrou školku. To je práce pro studentku, ne pro dospělou ženu," řekl sarkasticky.
Svými poznámkami a neustálou nespokojeností mi podkopával sebevědomí. Pomalu jsem začala věřit, že nejsem dost dobrá a můj život bude navždy vypadat jako teď. Navíc manžel přicházel z práce stále později a už jsme spolu nikam nechodili. Celý můj život se scvrknul do péče o domov a dítě. Cítila jsem se velmi špatně ze situace, ve které jsem se ocitla, ale nedokázala jsem to změnit.
Jednou jsem si stěžoval své matce. "Něco si vymýšlíš. Marek je dobrý manžel a otec. Stará se o vás, pracuje, vydělává poctivě. Žiješ si díky němu pohodlně v pěkném domě, nemusíš se starat o účty. Buď za to vděčná..." řekla mi máma a místo toho, aby mi zvedla náladu, její slova ještě všechno zhoršila.
Chtěla jsem se přihlásit na brigádu, ale manžel se mi vysmál, že to jsem měla dělat jako studentka, tedy skoro před dvaceti lety. Také torpédoval můj nápad absolvovat kosmetický kurz a pracovat v elegantním salonu, který hledal někoho s dovednostmi v oblasti nail art. "Ano, malování květin a hvězdiček na nehty je mnohem ambicióznější, než stát za pultem v obchodě," posmíval se mi. A pak dodal, že na takové ozdůbky mi peníze určitě nedá, protože tyto školicí kurzy jsou organizovány jen proto, aby z lidí vytáhly peníze.
Pomohla mi bývalá šéfová
Asi bych v této pasti uvízla navždy, nebýt mé bývalé šéfky, kterou jsem jednoho dne náhodou potkala v parku. Byla moc ráda, že mě vidí. Na chvíli jsme si sedly na lavičku, abychom si popovídaly. Hned si všimla, že jsem smutná, utlumená a úplně jiná než předtím.
Její starost mě přiměla poprvé po dlouhé době otevřít se někomu a mluvit o svém manželství. O tom, že si mě manžel neváží, zesměšňuje mě, potlačuje mé ambice a neustále říká, že bez něj bych určitě zemřela. Přiměla mě uvědomit si, že jsem cenný člověk. Jen potřebuji šanci na změnu.
"Pokud se chceš vrátit do práce, nevidím v tom problém. Byla jsi ta nejlepší klientská poradkyně, jakou jsem kdy měla. I teď, po mnoha letech, se na tebe ptají stálí zákazníci," pověděla mi, upřímně se na mě usmála a pevně mě objala. Měla jsem pocit, že mi tato cizí žena rozumí víc než vlastní máma.
Konečně jsem po deseti letech manželství pochopila, že největší chybou v mém životě byl Marek. Nikdy mě nemiloval. Hledal prostě ženu, kterou by si mohl zcela podřídit. Pomalu mě zahnal do kouta a dosáhl svého cíle. Nakonec jsem sebrala odvahu a řekla, že se chci rozvést. Můj manžel se mi jen vysmál. "Jsem zvědavý, jak to zvládneš. Žádná práce, žádný byt, žádné pracovní zkušenosti, nemáš nic...“ řekl chladným hlasem.
Nedala jsem se zastrašit. Odstěhovala jsem se, nastoupila do práce a máma mi začala pomáhat s domácností a dcerkou. Myslím, že konečně pochopila, že s Markem nejsem spokojená. Po svých čtyřicátých narozeninách jsem opustila manžela a začala nový život. I když to bude těžké, konečně se cítím svobodná...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
