Facebook
Instagram
Neustále slýcháme, že oceán je plný ryb a že se nemusíme spokojit s tím, co máme doma. Ne vždy to ale musí být pravda. Nela to také zkusila a zjistila, že nic lepšího nenajde. Vrátit se k bývalému manželovi už ale nemůže.
S manželem jsem se rozvedla po 21 letech. Dvě desetiletí společných chvil, snů a zklamání, ale jak čas plynul, nitky, které nás spojovaly, se rozpadaly. Naše manželství se změnilo v dusivou rutinu plnou zášti a vymanit se z ní se zdálo být jediným způsobem, jak se nadechnout.
Rok jsem si užívala svobody a randila jako o život
Odloučení bylo bolestné, ale nezbytné. Děti vyrostly a žily svůj vlastní život. Já toužila po svobodě, nezávislosti a po tom, abych znovu objevila, kým ve skutečnosti jsem.
Rok po rozvodu jsem si užívala svobodný život, randila, cestovala a hledala nové koníčky. Vzrušení z nabyté svobody nakonec vyprchalo a nahradila ho osamělost a zklamání. Opravdu jsem si chvíli myslela, že někde tam venku je někdo jiný, nový, někdo, kdo mi bude lepším parťákem než David.
Exmanžel navrhl, abychom to spolu zkusili znovu
Můj bývalý manžel byl stále součástí mého života. Vídali jsme se na rodinných setkáních, ale i mimo ně mi posílal esemesky, volal, a dokonce posílal květiny. Prosil mě o šanci obnovit to, co jsme ztratili.
Jednoho dne jsem souhlasila s večeří. Náš rozhovor byl syrový, ale upřímný. Vzpomínali jsme na krásné chvíle a sdíleli lítost. Probírali jsme i rozvod, který jsme uzavřeli teprve před několika měsíci. Chvíli to vypadalo, že budeme jen přátelé, ale pak David začal: „Miluji tě a udělám cokoli, abys byla šťastná. Můžeme začít znovu, splnit si naše sny.“
Váhala jsem, ale odhodlala jsem se ke skoku. Začali jsme spolu chodit a znovu se objevovat. Chemie mezi námi stále fungovala. Postupem času se ale ukázalo, že některé rány jsou příliš hluboké na to, aby se zahojily. Znovu se objevily naše hádky. Přetrvávaly stejné problémy. Vrátily se známé pocity nelibosti a frustrace.
Některé věci se nezmění, raději zůstanu sama
Tentokrát si ale David všiml mého neštěstí a zeptal se: „Jsi opravdu šťastná, že jsme zase spolu?“ A já už jsem nemlžila, řekla jsem narovinu, jak se věci mají: „Nejsem. Oceňuji tu snahu, ale nemůžeme znovu vytvořit to, co jsme ztratili. Potřebuji víc než spokojit se s důvěrnou známostí.“ Rozhodli jsme se, že se opět rozejdeme, bez hořkosti, jako přátelé, kteří si váží společných let a získaných zkušeností.
Dodnes nevím, jestli oba naše rozchody byly správná volba. Už jsem pár let sama, nepotkala jsem nikoho lepšího a asi to tak i zůstane, ale k Davidovi už se nevrátím. Minulost by měla zůstat minulostí a spokojit se se známostí není totéž, jako najít skutečné štěstí. Je v pořádku nechat jít, i když to znamená odejít od něčeho, co bylo kdysi důležité. Našla jsem prostor pro znovuobjevení sebe sama a příležitost vytvořit si budoucnost, která mě snad učiní konečně šťastnou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
