Pavel (30): Přítelkyně proti mé vůli trvá na svatbě v kostele. Prý se tam brali její rodiče a přineslo jim to štěstí

Kateřina (25) je žena mého srdce. Můžu jen děkovat, že jsem na ni narazil a okouzlil ji natolik, aby mi dala šanci. Tvoříme pár už dva roky a jsem rád, když s ní mohu trávit čas. Ale letos mi bylo třicet, tak jsem začal vážně uvažovat, že je nejvyšší čas se usadit.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (23): Moje matka otěhotněla s otcem mého přítele. Teď nám zakazují svatbu, když jsme něco jako příbuzní

Požádal jsem přítelkyni o ruku

O Kátě jsem od začátku věděl, že je to ta pravá. Máme toho hodně společného a ve spoustě věcí si rozumíme a máme na ně podobný názor. Proto jsem se před půl rokem rozhodl ji požádat o ruku. Nejdřív jsem koupil prstýnek a pak čekal, až přijde ta správná příležitost.

Ta se objevila na začátku prázdnin. Vyrazili jsme na dovolenou na hory, a když jsme byli na výletě, rozhodl jsem se to udělat. Vyznat se jí. Řekl jsem jí, jak moc pro mě znamená a že ji chci po svém boku po celý život. Tušil jsem, že nedostanu košem a moje tušení se potvrdilo. Kateřina řekla ano.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (31): Láska mého života mi byla nevěrná už na svatbě. Nechápu, jak mohla zahodit osm let života

Snoubenka chce svatbu v kostele

Žádost o ruku byl ale teprve začátek. „Už se moc těším, až to všem řekneme. Chtěla bych velkou svatbu a chci ji mít ve stejném duchu, jako měli moji rodiče,“ řekla mi. A tak začal nekonečný kolotoč vyřizování, přemýšlení a organizování svatby. Brzy se ukázalo, že není v našich silách všechno zařídit tak, aby svatba proběhla ještě tento rok.

Rozhodli jsme se, že tedy bude v květnu příštího roku. Datum jsme měli vybrané, tak přišla řada na místo. „Chtěla bych mít svatbu v kostele, moji rodiče ji tam měli a jsou spolu velmi šťastní,“ řekla mi. Její nápad se mi ale moc nelíbil. „Já ale nejsem věřící. Nejsem si jistý, jestli s tím souhlasím. Doufal jsem v civilní obřad,“ dodal jsem nesměle.

Mohlo by Vás zajímat:

Týna (30): Místo svatby jsem dostala kopačky. Mám strach, že už se nedokážu zamilovat

Byl jsem ze začátku proti

To jsem ale neměl dělat. Káťa se naštvala a začala mi dopodrobna vysvětlovat, že pro ni náboženství hodně znamená a že bych měl její volbu respektovat. Chápu její názor a úhel pohledu, ale já v Boha nevěřím a nic to pro mě neznamená. 

Po pár dnech se mi celá věc rozležela v hlavě. „Je mi jedno, kde se vezmeme, ale chci, aby to bylo s tebou,“ řekl jsem Kátě na usmířenou. Opravdu jsem prozřel, klidně ať je svatba v kostele, důležité je, že si budu brát ji. Je to vlastně jedno. Doufám, že to v květnu budu cítit stejně.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anastázie (31): Těsně před svatbou jsem se zamilovala do jiného. S milencem se vídám i jako vdaná a nechci přestat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.