Alena (46): Manžel mě na Valentýna pozval na večeři. V naší oblíbené restauraci mi řekl, že je konec

Příběhy nešťastné lásky: Manžel mě na Valentýna pozval na večeři. V naší oblíbené restauraci mi řekl, že je konec
Zdroj: Pexels

Dvacet let manželství se Aleně zhroutilo během jediného valentýnského večera. Místo romantického dárku ji čekalo šokující překvapení od manžela.

Jana Jánská
Jana Jánská 13. 02. 2026 15:00

Blížící se Valentýn pro mě byl jen dalším dnem v kalendáři. Po dvaceti letech manželství jsem nečekala žádné velké překvapení. Do našeho života se sice vplížila rutina, ale brala jsem to jako cenu za stabilitu, kterou jsem si vždy přála. Toho rána jsem však ve vzduchu cítila zvláštní napětí. Můj manžel David se vyhýbal mému pohledu a působil, jako by něco skrýval.

Cítila jsem, že se něco stane

Když jsem připravovala snídani, našla jsem na stole lístek s krátkým vzkazem: „Musíme si promluvit. V 19:00 v naší restauraci.“ David na mou otázku, co to znamená, jen odtažitě odpověděl, že jde o pozvání, protože je přece Valentýn.

V jeho hlase ale bylo něco divného. Působil, jako by se mě snažil uklidnit, ale zároveň něco důležitého tajil. Celý den jsem se pak nemohla zbavit pocitu, že se stane něco zásadního.

Šok na Valentýna

Večer jsem dorazila do naší oblíbené restaurace, ale nedočkala jsem se vřelého přivítání. David seděl u stolu napjatý a v očích měl podivný odstup. Beze slova přede mě položil obálku. Doufala jsem v lístky do divadla nebo poukaz do lázní, ale uvnitř byla zpráva, která mi zničila život. Stálo tam, že si někoho našel, je zamilovaný a opouští mě.

Když jsem se ho se slzami v očích ptala, jak mi to může po tolika letech udělat, jen tiše odvětil: „Promiň, Aleno. Nebylo to snadné rozhodnutí, ale už takhle nechci žít.

Srdce mi tlouklo jako o závod. Nevěřícně jsem zírala na muže, se kterým jsem prožila polovinu života. Na mé zoufalé otázky, o koho jde a jak dlouho to trvá, odpovídal jen prázdným „promiň“. Jako by to mělo stačit k vymazání dvaceti let.

Cítila jsem se zrazená nejen jím, ale celým životem, který se zdál být tak jistý. Vstala jsem a s pocitem naprosté samoty jsem opustila restauraci, ve které jsme dříve prožili tolik krásných výročí.

Začala jsem žít znovu

Návrat do prázdného bytu byl krutý a dny plné pláče nebraly konce. Všechno, co jsme společně budovali, se zdálo bezvýznamné. Po týdnu trápení jsem se rozhodla odjet za svou nejlepší kamarádkou.

U ní jsem začala pomalu chápat, že se svět nezastavil. Držela mě nad vodou a připomínala mi, že jsem silnější, než si myslím. Byla to dlouhá cesta, ale postupně jsem v sobě našla sílu začít znovu a žít konečně podle sebe.

Začala jsem se věnovat věcem, které jsem roky odkládala. Přihlásila jsem se na kurzy keramiky, znovu se vídám s přáteli a cítím se jako kdysi dávno – šťastná a plná života. Zjistila jsem, že nejdůležitější je sebeúcta a upřímnost k sobě samé.

I když jizva na srdci úplně nezmizela, každým dnem jsem sebevědomější. Moje manželství sice skončilo, ale pro mě to byl začátek nové životní kapitoly.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Související články

Další články