Ivona (46): Opustil mě kvůli mladší ženě. Já jsem rozkvetla, z manžela je dnes troska

Vždycky jsem žila tiše, klidně, „slušně a spořádaně“, jak říkávala moje máma. Na prvním místě jsem neměla sebe, ale svého manžela Karla – jeho práci, plány a přátele. Tato chyba mě připravila o dvacet let života.

Ilona (42): Manžel se zamiloval do sedmnáctileté kamarádky naší dcery. Nakonec mě opustil a začal s ní žít

Manžel mě opustil

Nic jsem netušila. Nebyly žádné varovné signály – žádné zprávy ve dvě v noci, žádné „náhlé“ služební cesty nebo večerní porady. Prostě se jednoho dne vrátil domů, sedl si ke stolu a řekl: „Ivono, já potřebuju změnu.“ Myslela jsem, že si dělá legraci. Smála jsem se asi pět vteřin, než mi došlo, že to myslí vážně. „Co to znamená?“ zeptala jsem se roztřeseným hlasem. „Nezlob se. Prostě... jsem se zamiloval,“ řekl tak klidně, jako by mluvil o počasí. „Do mladší ženy. A... chci odejít.“

Ztuhla jsem. Dívala jsem se na něj a snažila se pochopit, co jsem právě slyšela. Srdce mi bušilo jako kladivo. „Jak dlouho to trvá?“ vykoktala jsem. „Několik měsíců. Ale nejde jen o ni. Potřebuju změnu, chci ještě něco zažít, než bude pozdě. Zasloužím si být šťastný.“ To už jsem se neudržela a začala křičet: „A co já? Já si nezasloužím štěstí?“

Karel sklopil oči. Z jeho tváře čišela spokojenost s učiněným rozhodnutím, zatímco můj život se rozpadal. Chvíli nato si šel sbalit věci a odešel z našeho bytu a mého života. Zůstala jsem sama se zlomeným srdcem a otázkou: Co je se mnou špatně? První týdny jsem to nikomu neřekla. Předstírala jsem, že se nic neděje. Nezvedala jsem telefon, vyhýbala jsem se procházkám po sídlišti. Bála jsem se pohledů, otázek, komentářů. Cítila jsem se jako zboží s vadou, jako stará verze, kterou někdo vyměnil za novou. Byla jsem naštvaná, ale ještě víc jsem se styděla a byla osamělá. Nešlo ani tak o samotnou zradu – i když ta bolela hodně. Šlo o ten způsob, o to, jak se ke mně zachoval po dvaceti letech společného života.

Lada (44): Manžel mě opustil kvůli těhotné kolegyni. Po letech se vrátil s dítětem v náručí a prosbou o druhou šanci

Postavila jsem se na nohy

V soudní síni jsem si připadala jako statistka ve filmu, na který jsem se nechtěla dívat. Karel stál na druhé straně síně – v dokonale padnoucím obleku, s lhostejným výrazem ve tváři, jako bychom za sebou neměli dvacet let společného života. Vedle něj byla jeho nová přítelkyně Sandra. Oblečená v pastelovém kabátku, usměvavá, jako by zrovna dostala nějakou cenu. Byla asi o patnáct let mladší než já. Dívala jsem se na ně a myslela si: „Vzala jsi mi život, holka. Ale mě samotnou mi nevezmeš.“

Po návratu domů jsem se rozhodla změnit svůj život. V práci jsem brala projekty navíc, v kanceláři jsem zůstávala déle. Ne proto, abych se něčím zabavila. Dělala jsem to pro sebe. Koupila jsem si nové oblečení – ne proto, abych se někomu zalíbila, ale abych v zrcadle zase uviděla sama sebe. Nebylo to o pomstě. Nešlo o to, aby se Karel cítil špatně, až mě zase spatří. Šlo o mě, o můj život, který jsem až do té doby podřizovala jemu. Pracovala jsem tvrdě a dokázala jsem toho víc, než jsem si kdy myslela. Povýšení přišlo rychleji, než jsem čekala.

Přestěhovala jsem se do většího bytu a každý kout jsem si zařídila sama. Obývací pokoj, kuchyň, ložnice – všechno bylo moje, přesně takové, jak jsem chtěla. V každém předmětu jsem cítila sama sebe. Nebyl to jen prostor, byl to znak mé nezávislosti. Stála jsem u okna, dívala se na město za soumraku a poprvé po letech jsem cítila, že o sobě rozhoduji já sama.

Magda (38): Manžel mě přesvědčil, ať zůstanu doma kvůli dětem. Když odešel k mladší milence, zbyly mi jen děti, dům a deprese

Z manžela je troska

Jednoho dne jsem na ulici potkala Karla. Byl shrbený, vyčerpaný a hrozně zestárl. Zůstala jsem stát jako přikovaná. „Vypadáš skvěle,“ vyhrkl trochu rozpačitě. „Děkuji. Ty... asi ne moc dobře,“ odvětila jsem s lehkým úsměvem, ve kterém nebyla ani špetka zadostiučinění, jen klid. Ukázalo se, že Sandra ho před několika měsíci opustila a odešla za mladším chlapem.

Osud má smysl pro humor. Karel se snažil zářit jako dřív, ale jeho aura už neměla tu sílu. Při pohledu na něj jsem si pomyslela, jak snadno se člověk může stát v životě někoho jiného nepotřebným a jak je dobře, že se mě to už netýká. Nezáleží mi na pomstě, nechci jeho ponížení. Stačí, že jsem sama sebou. Zjistila jsem, že svoboda chutná lépe než jakýkoli triumf. Dnes žiju podle vlastních pravidel, pro sebe, a ne pro někoho, kdo mi kdysi ublížil...

Další příběhy ze života →

Marta (35): Jsem na sebe pyšná. Místo, abych se po rozvodu utápěla v žalu, přetavila jsem negativní energii v něco smysluplného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].