Květa (47): Matka mi zničila život. Kvůli tomu, jak kritizovala můj vzhled, nejsem schopná ani jít na rande

nespokojenost
smutek
Zdroj: Freepik

Pokud se dítěti dostane láskyplné a podporující výchovy, vyroste z něj sebevědomý jedinec. Květa to štěstí neměla. Už od dětství ji matka shazovala nemístnými poznámkami na její vzhled.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 14. 03. 2024 10:00

V poslední době jsem zrušila většinu milostných schůzek kvůli pocitu méněcennosti. Ať jsem se snažila zkrášlit sebevíc, měla jsem pocit, že mi to vůbec nesluší. Zdálo se mi, že jsem napuchlá v obličeji, vlasy se mi nepodařilo vyfoukat podle představ a postava, o té radši ani nemluvím.

Matka na mně nikdy nenechala nit suchou

Nikdy jsem nepochopila, proč se ke mně moje matka chovala od útlého dětství tak kriticky. Sama byla v mládí podle fotek krásná. Měla dlouhé světlé vlasy a velmi štíhlou postavu. Opravdu byla nádherná a svým způsobem stále je, i když je již dávno v důchodu. Zůstala jí štíhlá postava, i když pro to v životě nic neudělala. Prostě dobré geny.

Já naopak zdědila robustní postavu po otci. Jsem plnoštíhlá blondýna s dlouhými vlasy. Obyčejná žena, která o sebe pečuje, chodí moderně oblékaná a je úspěšná v zaměstnání. Už jako malá jsem ale od matky slýchala: „Nedělej si ohon, odstávají ti uši. Radši si nechávej vlasy rozpuštěné.“ Další perlou byla hláška: „Musíš si našetřit na plastickou operaci. Máš nos větší než tvůj děda.“​

Kvůli matce neumím přijímat komplimenty

Když už se rozhodnu na schůzku jít, slýchám od mužů komplimenty. Neumím je však přijímat. Vždy jen odvětím: „Ne, to si nemyslím. Přeháníš.“ A hned si vzpomenu na další matčinu radu: „Nikdy se k nikomu neotáčej z profilu, ať si nevšimnou nosu.“

​To striktně dodržuji. Na rande si vždy oblékám sukně, protože podle matky mi skvěle zakryjí silnější nohy po tátovi. A takhle bych mohla pokračovat hodiny. Není na mém těle centimetr, který by moje mamka nezkritizovala.

Řekla jsem matce, že už toho mám dost

A tak jsem roky sama. Za chvíli mi to asi bude i jedno. Minulý týden jsem byla rodiče navštívit. Otec mě požádal, zda bych jim nevytřela podlahu. Samozřejmě jsem jim pomohla. Když jsem práci dodělala, byla jsem rudá a rozcuchaná. Čekala jsem nějakou matčinu hlášku a dočkala se: „Květo, já se nedivím, že jsi sama. Podívej se na sebe do zrcadla. Zase máš vlasy stažené. Vypadáš jako netopýr.“

Nevím, kde se ve mně ta zlost vzala, ale křikla jsem na matku: „Už toho mám za ty roky dost! V pořádku, byla jsi krásná a narodila se ti ošklivá dcera. Tak už se s tím smiř!“ Mrskla jsem mokrým hadrem o zem a dodala: „Právě jsem tady dovytřela podlahu. Sakra, to neumíš být někdy trochu milá?“ Odešla jsem a nemám vůbec chuť matku vidět. Nějak se mi vtírá do hlavy myšlenka, že mi zkazila život.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články