Facebook
Instagram
Když Helena porodila syna, dostala pořádně zabrat. A to nejen doma, ale také od kamarádek, které kritizovaly její výchovu. Po letech i její kamarádky rodí děti a Helena se jen směje, jak jsou vyjukané a vystresované...
Z mé party jsem se matkou stala jako první. Bylo mi pětadvacet a přestože jsem dítě plánovala, nakonec to nebylo zcela podle mých představ. Byla jsem nevyspalá a i když jsem k tomu malému uzlíčku pociťovala lásku, byla jsem ráda, že ho občas převzal někdo jiný.
Kamarádky byly nadšené z mého mateřství
Se svým současným manželem Liborem (32) jsem tehdy chodila pět let. Měli jsme se rádi a řekli jsme si, že je čas založit rodinu. Netrvalo to ani rok a já už chodila s bříškem. Kamarádky byly nadšené a všechny mi to přály. Když jsem začala pociťovat kopání, vždycky přikládaly ruce na moje břicho a bylo vidět, že mají v očích slzy štěstí.
Když jsem porodila Kamila, kterému jsou dnes už čtyři, pořád jsem dostávala od kámošek různé oblečení, hračky a dárky pro malého. Já v té chvíli potřebovala především klid, ale jejích zájem mi také pomáhal. Jenže po několika týdnech se to změnilo...
Kámošky kritizovaly mou výchovu
První udivené pohledy jsem zaregistrovala, když jsem syna začala kojit v kavárně. Nechtěla jsem si nechat ujít naše pravidelné dýchánky, ale musela jsem ho vzít také. Když klidně spinkal, kámošky byly nadšené. Jakmile se vzbudil a dožadoval se suché pleny a prsa, jen valily oči.
"Také vás to čeká," říkávala jsem jim se smíchem. Ale nesetkalo se to s pochopením. Později jsem se dozvěděla, že si o mně začaly vykládat různé věci. Třeba to, že když někam jdu, syn je na mně pořád nalepený, místo toho, aby ležel v kočárku. A to kojení na veřejnosti... Z toho byly kámošky dlouho v šoku.
Ale já to tak neviděla. Chtěla jsem trávit čas i se svým dítětem. To, že jsem nevyspalá, se na mě podepisovalo také, kámošky si říkaly, že o sebe přestávám pečovat.
Dnes se směju já
Po několika letech se karta obrátila. Můj Kája je už v mnoha ohledech samostatný kluk. Kámošky teď mají vlastní mimina a často nevědí, co si s nimi počít. Jsou vystresované a dostat je na kávu je někdy obří problém. "A kde budu moct přebalovat? A co když bude mít hlad?" ptala se mě Pája (30), která má doma půlroční dcerku. "V kavárně je dětský koutek. Copak tys nikdy nepřebalovala nebo nekojila na veřejnosti?" zeptala jsem se jí. Přiznala, že z toho má obavy.
A já se tomu musím smát. Pořád si vzpomínám na ta zvednutá obočí, když jsem syna přebalovala v kočárku v parku, zatímco mi kámošky držely zmrzku. Já si u toho s nimi klidně povídala, ony nevěděly, co mají dělat. A teď to zřejmě neví také.
Každá žena se s mateřstvím pere po svém. Věřím, že všechny děláme to, co považujeme za nejlepší. Proto bych si nikdy nedovolila kritizovat nějakou matku. Možná tak zkusit něco poradit, ale to je snad vše. Doufám, že teď kámošky pochopí, jak náročné jsou ty první měsíce a roky. Ale snad pochopí také to, že se tím nemají nechat semlít a nebudou jen sedět doma a čekat, co od nich děti budou chtít...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
