Facebook
Instagram
Být matkou není jednoduché. Vždy se najde někdo, kdo vás bude kritizovat. Nebo vás bude přesvědčovat, že všechno děláte špatně. Naďa má takového člověka ve svém blízkém okolí, je to její matka.
Před dvěma lety se mi narodila dcera Anežka. Velmi dlouho jsme se sžívaly, nejprve jsem bojovala s kojením, pak se k tomu přidala poporodní deprese. Prvních pár měsíců bylo velmi náročných. Teď čekám druhé dítě. Měla bych být lépe připravená, ale vůbec se tak necítím.
Matka mi nikdy nepomohla
Z velké části za to může moje matka. Místo pomoci a pochopení jsem se dočkala jenom urážek, nezájmu a naprosté lhostejnosti. S mámou jsem vždy vycházela dobře. Nebyly jsme žádné velké kamarádky, ale věděla jsem, že si k ní mohu kdykoliv přijít pro radu a ona mě neodmítne. Proto mě situace po porodu velmi zaskočila.
Když mi Anežka odmítala spát, měla přehozený den a noc, a já se cítila vyčerpaně, nikdy se ani slovem nezmínila, že by ji mohla pohlídat. „Jen počkej, až budeš mít druhé. To si teprve užiješ. To se nevyspíš vůbec,“ opakovala mi stále dokola. Ani jednou jsem od ní neslyšela nabídku, že by šla s malou na procházku, abych si zatím odpočinula.
Matka mi nebyla oporou
Byla jsem z toho smutná, zvlášť když jsem od svých kamarádek slýchávala, jak jsou pro ně jejich vlastní matky nepostradatelné, jak jim pomáhají a starají se o vnoučátka. To pro mě máma nikdy neudělala. Jenom mě kritizuje za to, jak se o Anežku starám. Podle ní jsem dceru moc chovala a rozmazlila ji.
„Vidíš, já ti to říkala, sklízíš, co sis zasela,“ řekla mi, když jsem si stěžovala, že Anežka neumí usnout sama v postýlce. To není jediný případ, je jich daleko víc. Jsem z matčiny bezohlednosti rozhozená. A teď, když čekám druhé dítě, bojím se, co bude následovat dál.
Ráda bych jí řekla pravdu
Chtěla bych si s ní nastavit nějaké hranice. Říct jí, jak to cítím. Její řeči mě jen stresují a jsem zoufalá z toho, že podle ní dělám ve výchově všechno špatně. Mám ale velkou obavu, že se urazí.
Máma se totiž urazí velmi lehce. Když ji někdo kritizuje, umí být velmi dlouho naštvaná a nechce s tím člověkem mluvit. Mám obavu, že přesně to by se stalo i mně. A to nechci dopustit. Chci, aby moje děti měly babičku. A aby na ni měly krásné vzpomínky. Lepší než mám já...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
