Monika (59): Synovi je skoro třicet a stále žije z mých peněz. Moje výchova bez hranic se mi krutě vymstila

Můj syn Marek, kterému už táhne na třicet, mi pořád visí na krku, není schopen najít si pořádnou práci a spoléhá na máminu sukni. Jsem z toho zoufalá a uvědomuji si, že jsem v jeho výchově musela udělat kolosální chybu.

Luděk (52): Můj syn je pro mě záhadou. Já v jeho věku chodil za holkami, on leží v knížkách

Sama na dítě

Když jsem ve třiatřiceti zjistila, že jsem těhotná, seděla jsem sama v malé garsonce a brečela štěstím i strachem zároveň. Otec dítěte byl muž, kterého jsem potkala na náhodné akci a prostě jsem ulítla. Neměla jsem šanci ho najít a a bylo mi jasné, že by asi nadšením nejásal. A protože se mi vážné vztahy vyhýbaly, rozhodla jsem se si dítě ponechat.

„Je to nerozum,“ hučela do mě moje máma, která mě taky vychovávala víceméně sama, „nevíš, do čeho jdeš!“

Nevěděla jsem, to je pravda, a byla jsem rozhodnutá, že to zvládnu. Když se pak narodil Marek, stal se středem mého vesmíru. I na mateřské jsem si přivydělávala, abych mu dala všechno, co potřebuje, a později všechno, co by chtěl.

Barbora (35): Během jednoho dne jsem zjistila dvě věci, které mi změnily život. Jsem těhotná a manžel má milenku

Třicátník v dětském pokoji

Jakmile bylo Markovi patnáct let, snažila jsem se, aby si našel nějakou brigádu. Na otázku: „Chceš si přivydělat?“ odpovídal: „Nevím,“ a já brzo zjistila, že je to jeho oblíbené slovo. Nechala jsem ho být a pár let nato to zkusila znovu. Neměli jsme peněz nazbyt a přišlo mi rozumné, aby mi pomohl. Tentokrát měl připravenou trochu jinou odpověď: „Mami, promiň, ale nevím, jestli to zvládnu.“ Stáhla jsem se a odpověděla: „Tak nic nedělej, a hlavně buď v klidu.“ V duchu jsem si to odůvodnila tím, že mu ještě není dvacet let a ať si radši užívá života.

Začal studovat vysokou školu. Její výběr spočíval v nejistotě, protože na každou moji nabídku či nápad odpovídal klasickýmslovem : „Nevím.“ Nakonec jsme spolu vybrali tu nejsnazší.

Po promoci, kdy ostatní kluci budovali vztahy, cestovali nebo si hledali první byty, Marek pořád seděl u mě doma v dětském pokoji. A já si namlouvala, že ještě dozraje, i když v koutku duše jsem věděla, že si lžu do kapsy.

Kristýna (68): Manžel i dospělý syn na mně parazitovali, dokud jsem jim neřekla dost

Stokrát omleté: Nevím

Od školy už uběhlo několik let a Marek pořád nikde nezakotvil. Každé ráno slyším stejné zvuky. Otevře lednici, udělá si snídani z toho, co tam najde, sedne si k počítači a celý den je zavřený doma. Občas má nějakou brigádu, ale vydrží tam sotva měsíc a pak prohlásí: „Tohle pro mě není.“

„Měl by sis najít normální práci,“ uhodila jsem na něho nedávno a co odpověděl? „Nevím.“ A ani se na mě nepodíval.

To jeho „nevím“ nenávidím čím dál víc. „Nevím, co chci. Nevím kam půjdu. Nevím proč mě vyhodili. Nevím, proč mě nikdo nezaměstná.“ Nevím, nevím, nevím. Se vztahy s děvčaty je to úplně stejné. Sem tam mi nějakou ukáže na fotce, pár jich dokonce přivedl domů, ale když se pak zeptám: „Chodíte spolu?“ prohlásí: „Nevím.“

Nikdy jsem ho nenutila nést za něco odpovědnost. Když měl problém, vyřešila jsem ho za něj. Když udělal chybu, omluvila jsem ho. Chtěla jsem být hodná máma. Jenže jsem z něj vychovala muže, který čeká, že jeho život zařídí někdo jiný.

Aleš (41): Nová přítelkyně mi neustále kupuje šperky. Ale já na svém těle žádný nesnesu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].