
Karel toho má právě dost. Podle něj je na čase, aby si jeho bývalá manželka připustila skutečnost, že jejich jediný syn Otakar není studijní typ. Jeho neúspěšné studium vysoké školy stojí desetitisíce. A zbytečně.
Odmítám chodit na přesčasy, jen aby se náš syn Otakar studoval soukromou vysokou školu a stálo nás to neskutečného peníze. Jeho zkouškové období nás finančně zruinuje.
Jediný syn má od nás všechno
Já mám jen učební obor a bývalá manželka je středoškolačka. Ale od synova narození mi neustále kladla na srdce, že pro syna musíme udělat maximum v oblasti vzdělání. „Karle, doba, kdy stačilo mít výuční list nebo maturitu, je dávno pryč. Je potřeba, aby Ota měl vysokou školu. Abychom mu zajistili dobrý start do života. Slib mi to,“ mlela neustále dokola.
Vím, že z určitého pohledu má bývalá manželka pravdu. Ale i na mém názoru je kus pravdy. Ne každý má schopnosti, inteligenci nebo výdrž na to, vystudovat vysokou školu. Prostě nemůžeme být všichni vysokoškoláci. Ve společnosti jsou potřeba i řemeslníci s výučním listem nebo ti, co pracují v průmyslu, továrnách nebo obchodech. Manažerů každým rokem vyleze z vysokých škol víc než dost.
Platím studium a doufám, že bude mít titul
Jenže Otakar není studijní typ. Učební obor vystudoval s trojkami. Měl jsem za to, že bývalá manželka pochopí, že zde jsou Otakarovy limity a přestane snít o tom, že bude mít vzdělaného syna. Jenže bývalá manželka je jako beran. Když si něco usmyslí, dotáhne to do konce. A tak našla pro Otakara soukromou střední školu, kde studoval dva roky nástavbu.
Jeho dva roky studia nás vyšly na padesát tisíc a dalších padesát stálo doučování během studia. Otakar zkrátka prolézal s odřenýma ušima. Jeho matka se s ním každý den učila na maturitu a ještě jsem byl donucen se podílet na zaplacení doučování z českého jazyka. To stálo dvacet tisíc. Otakar na první pokus neodmaturoval, ale naštěstí se to v září povedlo.
Jsem unavený ze svého života
Myslel jsem, že stres kolem Otakarovy maturity bývalé manželce otevře oči. Ne! Otakar se ještě ani nezačal učit na maturitu a už byl přihlášen na soukromou vysokou školu. To jsem se dozvěděl v srpnu, tři týdny před druhým pokusem odmaturovat. Když měl syn maturitní vysvědčení v ruce, začala se mnou bývalá manželka řešit vysokou školu. „Cože? Dvacet pět tisíc za semestr? Jsem unavený. Ty jeho školy mě zruinují,“ zlobil jsem se.
Výtka bývalé manželky, že nechci jedinému synovi dopřát vzdělání, mě vrátila na zem. Styděl jsem se. A platím. První semestr je zaplacený a Otakar má teď zkouškové období. Nejde mu to. Ani jednu zkoušku neudělal na první pokus a manželka mluví o zaplacení doučování. Nechápu, kde bývalá manželka bere peníze na zaplacení svého podílu. Ale já jsem skoro na mizině. Je na čase si přiznat, že náš syn dosáhl svého studijního vrcholu a měl by jít pracovat.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




