Facebook
Instagram
Manžel paní Lucie se zachoval ošklivě. Jednoho dne jí řekl, že je prostě stará. A život je prý příliš krátký na to, aby žil s ní. Odstěhoval se k mladé milence a nechal doma osamělou Lucii v depresích.
Moje kamarádka na mě soucitně pohlédla. Vypadala elegantně, měla make-up, upravené nehty a moderní účes. Každý by jí hádal maximálně padesát, ale je starší než já.
„Pojď, najdeme ti něco hezkého na sebe,“ povzbuzovala mě. „Kousek odsud je nový secondhand, tam najdeš skvělé kousky za hubičku, nebudeš tomu věřit!“
„Ale jdi, mám dost oblečení...“
„Jasně, to vidím,“ řekla ironicky, když pohlédla na můj obnošený kabát. „Vypadáš jako stará babka! Tvůj Roman všem říká, že tě musel vyměnit za novější model. Možná měl pravdu, co?“
Opustil mě kvůli mladší ženě
Roman (54) a já jsme byli spolu 27 let. Až dokud se v jeho životě neobjevila ta vyzývavá blondýnka s impozantním poprsím, které bylo sotva přes třicet. Ztratil kvůli ní hlavu! Řekl mi tehdy, že by raději byl s někým mladším.
„Už na mě nepůsobíš jako dřív. Žijeme jen jednou, tak proč ztrácet čas s něčím, co je už trochu prošlé. Ona má mladé tělo, je přitažlivá a cítím se s ní jako opravdový chlap...“ pronášel ta slova, jako kdyby zatloukal hřebíky do mé rakve.
Snažila jsem se, aby mě to příliš nevzalo, ale uvnitř jsem se cítila ponížená. Ten mizera věděl, jak mě ranit! Kdyby ta druhá žena byla bohatá a Roman šel po jejích penězích, prostě bych si myslela, že je materialista. Asi bych se snadněji smířila s tím, že mě opustil. Ale on si našel mladou kočičku, vedle které jsem vypadala jako stará, zanedbaná babizna!
Jako by to nestačilo, řekl mi naprosto otevřeně, že žena v mém věku už nemůže čekat lásku. Dodal, že je čas jen na modlitby a klepy se sousedkami nebo jinými důchodkyněmi.
Jsem prostě stará
Po setkání s kamarádkou jsem se vrátila domů smutná a rozzlobená. Romanova slova mi neustále zněla v hlavě. Abych se uklidnila, udělala jsem si dva bylinkové čaje a šla si lehnout.
Ráno jsem šla do kuchyně, protože tam bylo nejlepší světlo. Nastavila jsem si před sebe zrcadlo a podívala se na svůj odraz. Jako bych se dívala na cizího člověka.
Hrůza! Viděla jsem smutné oči a ústa s klesajícími koutky. Nad horním rtem se mi začaly objevovat tenké svislé vrásky. Bylo jasné, že už nejsem mladá. Nepamatovala jsem si, kdy jsem si naposledy nanesla krém na obličej, natož make-up. Byla jsem bledá a mé vlasy vypadaly jako sláma. Rozplakala jsem se.
Opláchla jsem si obličej studenou vodou a se slzami v očích, jen v kabátě přehozeném přes pyžamo, jsem vyšla z domu. Bylo slunečné ráno plné vůně čerstvě posekané trávy, takže jsem se rozhodla jít na procházku do obchodu. K mému zklamání jsem v každém zrcadle nad regály viděla svůj odraz.
„Na co zíráš?“ zamumlala jsem si pro sebe. „Není tu nic zajímavého k vidění!“
V tu dobu byl obchod téměř prázdný. Dvě děti si rychle braly pečivo, mléčné výrobky a další svačiny a spěchaly k pokladně, aby stihly školu. Párek důchodců se bezcílně potuloval, snažil se nějak si zkrátit čas. Skutečný nápor zákazníků měl teprve přijít.
Pomohla jsem cizímu muži
„Mohla byste mi prosím přečíst, co je tam napsáno? Zapomněl jsem si brýle,“ ozvalo se mi najednou u ucha a téměř jsem nadskočila.
Než jsem se stačila otočit, ucítila jsem zajímavou vůni. Čerstvou a bylinnou, která mi dokonale sedla. Cítila jsem v ní tóny muškátu, možná i jemného tabáku. Okamžitě mi zvedla náladu. Když jsem konečně otočila hlavu, uviděla jsem před sebou vysokého muže s šedivými vlasy, oblečeného do bezchybně bílé košile a světlých lněných kalhot. Vypadal jako z módního časopisu. Cítila jsem se strašně nešikovně, protože jsem vypadala jako zmoklé kuře – pomačkaná a uplakaná...
Muž si dával do košíku tvaroh, ovocné nápoje, rajčata, avokádo, zrnkovou kávu a nerafinovaný cukr. Pečlivě prohlížel každý výrobek. Šla jsem vedle něj a nahlas četla složení, množství bílkovin, cukrů a podobně.
„Přemýšlíte nad tím, jestli jsem tak hrozně nudný?“ zeptal se. „No, možná trochu jsem. Před pár měsíci by můj košík vypadal úplně jinak – klobásy, pivo a cigarety. Můj život a strava byly úplně jiné.“
„Co se stalo, že jste se tak drasticky změnil?“ zeptala jsem se.
„Moje srdce se vzbouřilo.“
„Tolerovala vaše žena, že jste jedl tak nezdravě?“
„Když byla naživu, nedovolovala mi to,“ odpověděl s povzdechem. „Neměli jsme děti, takže mě brala jako své dítě. Když zemřela, můj život se zhroutil... Dokud mě nepostihl infarkt. Teď se snažím vrátit na správnou cestu.“
„Doufám, že se vám to podaří. Vím, že ne každý má tu sílu a odhodlání...“
Přinutil mě zamyslet se nad sebou
Prohlédl si mě od hlavy k patě.
„Mluvíte o sobě?“
„Jak jste to poznal?“
„Mám na to oko. Kdysi jsem si hodil bundu přes pyžamo a běžel pro cigarety. Vím, jaké to je.“
„Nepřišla jsem si pro cigarety, jen pro sladkosti!“ rozčílila jsem se.
„Obojí je návykové,“ řekl a nahlédl do mého košíku. „Podívejme se, co tu máme... Tyčinky, sušenky, čokoládu. Proč si nevzít něco zdravějšího, třeba sušené ovoce? Přidejte je do bílého jogurtu a máte vynikající snídani. Zdravou, sytou a plnou vitamínů a minerálů. Můžu to s čistým svědomím doporučit.“
„Nevím...“
„Můžete mi dát vaše číslo? Rád bych vám někdy zavolal a zjistil, jestli jste si dala něco zdravého,“ zeptal se, když nadešel čas loučení.
Neměla jsem co ztratit
Nemusel mě moc přemlouvat, protože jen při pomyšlení, že by mohl odejít, jsem byla smutná. Ve srovnání s ním byl ten mizerný Roman prostě budižkničemu! A přesto jsem na něj pořád myslela. Zato Luděk (55) vypadal jako můj typ – mám ráda vysoké muže, i když sama nejsem vysoká. Okouzlil mě svým přátelským úsměvem a příjemným hlasem. A navíc působil jako chytrý chlap. To, že voněl svěže a byl tak upravený, jen hrálo v jeho prospěch.
Věk je jen číslo a láska nezná hranice! Začali jsme spolu chodit. Během našeho prvního polibku jsem se cítila, jako by mě to vrátilo o tři desetiletí zpět. Bylo to jako jízda na horské dráze, která jela šílenou rychlostí.
„Dobře, že jsem si tehdy do obchodu nevzal brýle...“ zašeptal mi do ucha.
A já se jen usmála.
Začala jsem nový život
Náš první intimní kontakt byl neuvěřitelný. Přestala jsem se stydět za své tělo, které už není mladé a pevné, protože jemu se líbilo přesně takové, jaké je! Jsme spolu už přes rok a měli jsme jen jednu menší hádku.
„Jakmile budeš rozvedená, vezmeme se,“ navrhl Luděk. „Není na co čekat, víš, jak to se mnou je. Moje srdce už není mladé.“
„Mluvíš hlouposti, a já to nebudu poslouchat!“ křičela jsem na něj a téměř plakala, ale on vypadal klidně.
„Dobře,“ dotkl se mé tváře a pevně mě objal. „Nerozčiluj se tak. Prostě mi řekni, jestli si mě vezmeš.“
Samozřejmě jsem řekla ano. Před pár měsíci jsem měla pocit, že můj život je jeden velký neúspěch. Byla jsem strašně depresivní a myslela jsem si, že jsem ošklivá. A dnes? Sním jen o tom, aby to nikdy neskončilo!
Můj manžel dostal lekci
Je tu ještě jeden důvod k radosti. Ukázalo se, že Roman dostal kopačky! Ten chlap se zadlužil až po uši, půjčoval si peníze od přátel a neustále bral svou milenku na exotické dovolené. Ale peníze mu nakonec došly a ten mizera zjistil, co to znamená být odkopnutý. Jednoho dne mi zavolal a začal mlít nesmysly o tom, že by si chtěl promluvit.
„O čem?“ zeptala jsem se chladně.
„O našem vztahu.“
„To jsi snad zešílel... Jakém ‚našem‘? Pro mě jsi jako prošlý jogurt!“
„Prosím, odpusť mi,“ žadonil, ale já ho přerušila.
„Nech mě na pokoji,“ řekla jsem nemilosrdně. „Vymaž mě ze své paměti a přestaň mi volat, nebo toho budeš litovat...“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
