Facebook
Instagram
Paní Alžběta se po padesátce octla bez manžela. Byla opuštěná a smutná, útočiště nalezla u své maminky. Nebyla spokojená, ale také nevěděla, jak začít znovu žít.
"To nemyslíš vážně! Opravdu tam nechceš jít?" vykřikla maminka překvapeně. "Nikam nechodíš, jsi jen samá práce, práce, práce. Jsi stále mladá, měla by sis budovat život." Nemohla jsem s ní nesouhlasit. Měla bych žít. Ale jak? Poté, co mě manžel opustil kvůli nějaké třicetileté náně, byl můj každodenní život plný pracovních záležitostí. Nebyla jsem s tím spokojená, ale smířila jsem se s tím, že zestárnu. A po boku budu mít jedinou společnici, svou maminku, ke které jsem se po rozvodu přestěhovala.
Měla jsem sraz ze střední školy
Abych vás uvedla do obrazu. S maminkou jsme řešily sraz ze střední školy. Nenáviděla jsem tyto akce, ale ona měla jiný názor. "Koupíme ti hezké šaty a půjdeš tam," nařídila. "Dobře, půjdu. Udělám to ale jen kvůli tobě," podvolila jsem se s povzdechem.
V sobotu jsem se tedy vydala do restaurace, kde probíhalo setkání po třicet pěti letech od maturity. "Alžběto!" vykřikla nějaká žena, když mě uviděla. Zatřepala svou nalakovanou ofinou a táhla mě ke stolu, u kterého sedělo několik lidí. "Ty ses vůbec nezměnila!" vykládala. Kdyby nebylo toho specifického, chraplavého hlasu, v životě bych nepoznala, že to je Irena (55).
"Jak je to možné, že jsem se nezměnila?" pomyslela jsem si, když jsem se dívala na své spolužáky. Martin (54) měl pořádný pupík, Monika (55) melír, který jí jen přidával léta, a Karel (54), krasavec naší třídy, byl úplně plešatý. Kdybych potkala někoho z nich na ulici, šla bych kolem, aniž bych si vzpomněla, že se známe.
Potkala jsem svou starou lásku
V jednu chvíli mi srdce poskočilo. Objevil se Marek (54)... V džínách a bílé košili vypadal neskutečně pohledně. Pozdravil mě zdvořile a posadil se vedle Ivany (55). Já se ze všech sil snažila nedívat se na něj. Byl mou velkou středoškolskou láskou. Toužila jsem po něm několik let, ale nikdy jsem to nedala najevo. Teď, když jsem na něj koukala, vzpomněla jsem si na všechny ty pocity, které ve mně kdysi vyvolával.
"Alžběto? Čím se zabýváš? Jsi lékařka, jak jsi o tom snila?" zeptal se Marek a usmál se na mě. "Nedostala jsem se na lékařskou fakultu. Vystudovala jsem farmacii. Před několika lety jsem si otevřela malou lékárnu nedaleko trhu," přiznala jsem se.
Marek uznale hvízdl. Pak náhle vstal. Přistoupil ke mně, uklonil se a požádal o tanec. Jeho chování mě překvapilo, ale snažila jsem se to nedávat najevo. Nechala jsem se vést na parket. Tančili jsme a zároveň si povídali.
Můj život je nudný
Marek pracuje jako vedoucí ve velké stavební firmě. Je vystudovaný inženýr a několik let strávil v zahraničí. Pak postavil dům, zasadil strom a zplodil syna. Pomyslela jsem si, že musí být šťastný. A představila jsem si ho, jak se prochází po upraveném trávníku s nějakou štíhlou kráskou, tedy svou manželkou. Jak spolu popíjejí drinky na terase, pak si balí kufry a jedou na exotickou dovolenou. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se mi můj život zdál nudný a neúnosný.
"Dáme si něco k pití," navrhla jsem, když jsme se vrátili ke stolu. Vzpomínali jsme na naše středoškolské roky a pak opět tancovali. Marek se sem tam na mě podíval a já mu vrátila pohled s lehkým úsměvem. Kolem půlnoci navrhl, že mě odveze domů.
"Děkuju," řekla jsem při vystupování z taxíku. Pak se zeptal, jestli ho pozvu na drink. "Ne, bydlím s maminkou," odpověděla jsem a zastyděla se. "Rozumím, tak co třeba zajít ke mně?" mrknul na mě. "A co tvoje žena?" zeptala jsem se. "Má ráda neohlášené hosty?"
"Nežijeme spolu už několik let. Nechal jsem jí dům. Bydlím pár bloků odtud, je to nedaleko..." dodal. Nemám tušení, proč jsem souhlasila. Každopádně to bylo velmi příjemné. Vypili jsme drink, povídali si a smáli se. Za úsvitu mě Marek doprovodil domů. Bylo to přátelské setkání, k ničemu nedošlo. Nicméně jsme se domluvili, že spolu zajdeme na kávu.
Nedorazil na schůzku
"Schůzka s Markem?" máma málem spadla ze židle, když jsem jí to řekla. "S tím, do kterého jsi byla zoufale zamilovaná?"
"Ano, přesně s tím Markem, ale teď je to úplně jiný příběh. Oba jsme toho zažili hodně, je nám přes padesát, takže nečekej nic víc. Nezbavíš se mě tak snadno," zasmála jsem se. Učesala jsem si vlasy do elegantního drdolu a vyběhla z domu. Už jsem byla blízko kavárny, když mi zazvonil telefon.
"Omlouvám se, ale něco mi mi do toho přišlo. Musíme naše setkání odložit," slyšela jsem Markův hlas, zněl trochu cize. Stála jsem před výlohou obchodu a dívala se na svůj odraz. Zlobila jsem sama sebe, že jsem hloupá a něco si namlouvala. Vrátila jsem se domů a byla jsem smutná.
"Raději se na nic neptej," varovala jsem mámu, která vykoukla z kuchyně. Smutně jsem se vrhla na postel a jen tak ležela. Probudila jsem se o několik hodin později a v opravdu špatné náladě. Právě když jsem doufala, že se v mém osamělém životě konečně objeví světlo naděje, ukázalo se, že jsem se jen mýlila. Tentokrát bylo střetnutí s ponurou realitou velmi bolestivé, protože se to týkalo Marka...
Připravil mi milé překvapení
Vstala jsem a šla do obývacího pokoje. Nemohla jsem uvěřit svým očím. U stolu seděla maminka, vesele si povídala s Markem. "Omlouvám se za náhlé zrušení našeho setkání, ale..." začal Marek, když vstal ze židle, ale moje maminka ho přerušila uprostřed věty.
"Teď už to chápu, proto byla moje Alžbětka tak smutná," pronesla máma. Převrátila jsem oči, ale ona se na tom zjevně dobře bavila. "Jako omluvu bych tě chtěl pozvat na večeři," řekl Marek. "Samozřejmě, Alžběta půjde s tebou!" ujistila ho maminka a významně se na mě podívala. "Dáš mi deset minut?" požádala jsem Marka.
Napětí se u večeře uvolnilo. Možná proto jsem po dalším soustu lahodného kuřete řekla Markovi naprosto otevřeně: "Asi jsi to nevěděl, ale vždycky jsem tě považovala za velmi přitažlivého." Usmál se. "Neuvěříš, ale já cítil to samé k tobě. Vždycky jsi byla tak nedostupná, netroufl jsem si tě oslovit..."
Pohladil mě po ruce, jeho zelené oči zářily okouzlujícím způsobem. "Dovolíš mi, abych tě pozval na rande?" zeptal se. Cítila jsem, jak rudnu. "Marku, kdykoliv budeš chtít..."
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
