Facebook
Instagram
Sandru před pár týdny opustil manžel. Netruchlí, nyní má konečně víc prostoru a může svobodně dýchat. Jenže pak se na scéně objevil nápadník, o kterého nestála.
Můj soused Ludvík (40) je starý mládenec. Kdykoliv ho potkám, je mi jasné, proč ho žádná nechce. Má nadváhu, podivně páchne a není ničím zajímavý. Ale on se zřejmě vidí jinak.
Manžel mě opustil
Moje manželství šlo do kytek už nějakou dobu. Zahučeli jsme do krize pořádně hluboko a oba jsme hledali cestu ven. Bohužel marně. Začala jsem se zamýšlet nad tím, že bychom chodili třeba do manželské poradny. Nechtěla jsem náš vztah hodit za hlavu.
Než jsme se k tomu dostali, ukázalo se, že můj manžel řeší krizi milenkou. Ranilo mě to, ale stejně bych byla ochotná mu to tolerovat. Jen by se s ní musel přestat scházet.
Ale on se místo druhé šance sebral a odešel k ní. Prostě mě opustil. Nemohla jsem tomu uvěřit. Pak se k mému překvapení nedostavil smutek nebo nějaká podobně negativní emoce. Měla jsem radost a lépe se mi dýchalo.
Soused zacítil šanci
Takové věci se mezi lidmi dlouho neutají, takže záhy se mi začaly ozývat kamarádky a zajímalo je, jestli si o tom nechci promluvit. Občas se u mě zastavila i některá sousedka. Ale já rozhodně nepotřebovala soucit. Uklidila jsem byt. Věci, které si manžel nevzal, jsem uložila do krabic od banánů a vynesla je ke kontejnerům.
Cítila jsem, že mě čeká něco nového a hezkého. V pětatřiceti není pozdě začínat znovu. Každé ráno jsem vstávala s radostí, což byla vítaná změna oproti posledním měsícům mého manželství. Věděla jsem, že časem dojde na rozvod, ale s tím jsem nijak nespěchala. Ať to začne zařizovat můj budoucí exmanžel.
Kolegyně v práci mi říkaly, že vypadám dobře a svěže. To mě utvrdilo v tom, že můj život jde správným směrem. Holky ovšem nebyly jediné, kdo si všiml, že mi to sluší. O víkendu mi někdo jemně zaklepal na dveře bytu. Otevřela jsem a tam stál soused Ludva. Usmíval se a v ruce držel růže...
Nemá u mě šanci
Hned mi bylo jasné, kam tím míří. Ale to, že žádného chlapa teď nemám, přeci neznamená, že sáhnu po prvním, který se namane. "Ty jsou pro tebe," řekl nesměle. Nevzala jsem si je. Jeho úsměv se pomalu vytrácel, zřejmě si představoval, že to bude probíhat jinak.
"Ne, díky," řekla jsem a chtěla zavřít dveře. Něco namítal. Rozhodla jsem se, že mu řeknu pár upřimných slov. "Ludvo, sežeň si jiného holiče a začni chodit do fitka. Ale stejně za mnou nechoď, nemám zájem," řekla jsem a zabouchla dveře.
Bylo mi jedno, jestli to je slyšet v baráku. Od té doby se mi vyhýbá. Vím to, protože kdykoliv mě spatří, někam zacouvá nebo změní směr. A také vím, že si mé rady nevzal k srdci, pořád vypadá stejně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
