Facebook
Instagram
Paní Dagmar se těšila, že po rozvodu s nevěrným manželem začne znovu. Jenže postupně zjišťuje, že v jejím věku to není tak jednoduché. Povede se jí to vůbec?
Občas trošku lituju, že jsem se rozvedla. Nebylo by mi lépe s někým, kdo mě sice podváděl, ale nebyla bych sama?
Manžel mě nemiluje
Můj bývalý manžel uměl vydělat peníze, postarat se o rodinu a nechodil po hospodách. Měl ovšem jedno tajemství, které jsem odhalila příliš pozdě. Kromě mě to totiž táhl ještě s jednou ženskou. A to docela dlouho.
Když jsem to náhodou zjistila a vyrukovala s tím na něj, vůbec nezapíral. "Proč? Řekni mi, co ti u mě chybí?" ptala jsem se zoufale. Nechtěl mi to říct, ale já na tom trvala. "Tebe mám rád a nechtěl jsem děti připravit o tátu..." začal vážně. "Ale ji prostě miluju..." dodal a mně v tu chvíli puklo srdce.
Spojila jsem svůj život s jedním chlapem. Byla jsem si jistá, že to je ten pravý. Doufala jsem, že on to má stejně. Vědomí, že se mnou byl jenom z jakési povinnosti, mě poslalo do kolen.
Rozvedli jsme se
Dlouho jsem pak chodila jako tělo bez duše. Každý den jsem brečela dceři do telefonu a ptala se jí, kde jsem udělala chybu. Nebylo to hezké období. Jediné pozitivum bylo, že dcera už měla svůj život a jako dospělá lépe nesla to, co naši rodinu postihlo.
Nechtěla jsem žít s mužem, který mě nemiluje a ještě má dlouhá léta někoho jiného. A tak jsem požádala o rozvod. Nic nenamítal. Už byl vlastně nějakou dobu odstěhovaný. Neptala jsem se, kde bydlí, protože mi bylo jasné, že je s ní.
Jakmile bylo po všem, hrozně se mi ulevilo. Malovala jsem si, že začnu znovu. Bylo mi pětapadesát, to přeci není tak hrozný věk, ne?
Nedokážu začít znovu
Po dvou letech si ale myslím něco jiného. Žádný nový začátek se mi nepovedl. Byla jsem tak zvyklá na život s někým, že mě samotnou moc nebavilo chodit třeba na oběd do restaurace nebo večer do divadla. Zkusila jsem to párkrát, ale nebylo to ono.
Seznámení s muži v mém věku je samostatná kapitola. Pokud je po padesátce někdo svobodný, je to z dobrého důvodu. Nehodlám se ujmout nějakého zoufalce. Takže z práce chodím rovnou domů a koukám na telku. Jedinou nadějí je, že moje dcera čeká miminko. To, že se ze mě stane babička, mě drží při životě...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
