Facebook
Instagram
Radka byla okolnostmi „donucena“ vrátit se domů k mamince. Coby čtyřicátnice si připadala směšně. Návrat do rodné dědiny ji vracel zároveň i do minulosti.
Byla jsem na dně, jak psychicky, tak finančně. Nezbývalo mi, než se vrátit k rodičům. Cítila jsem se kvůli tomu trapně. Potkávat staré spolužáky a přiznat, že bydlím zase ve svém pokojíčku...
Život se mi sesypal jako domeček z karet
Žila jsem přes deset let s partnerem, s nímž jsem začala i podnikat. Oba jsme do projektu vložili stejnou částku, chvíli se nám dařilo. Pak se ale naše představy o budoucnosti začaly lišit a tím šel „ do kopru“ i náš byznys. Přestalo se nám dařit a rozešli jsme se.
Zůstala jsem absolutně bez prostředků i bez střechy nad hlavou. Byt totiž patřil mému bývalému partnerovi, a tak jsem musela odejít. Neměla jsem vyřešenou práci, chvíli jsem byla úplně bez příjmů a zůstaly mi dluhy z podnikání. Nezbývalo mi, než se ozvat mámě. Z nějakého důvodu jsem to oddalovala, co to šlo.
Rodiče mají velký dům i pozemek na kraji vesnice, kde jsme vyrůstala. Není pro ně problém nechat mě tam bydlet. Přestože mělo jít o dočasné řešení, měla jsem z toho deprese. Máma už je starší paní, přivítala mě s otevřenou náručí. Táta k tomu však měl nejapné poznámky.
Nastěhovala jsem se do svého bývalého dětského pokoje
Jak jsem si vybalila věci ve svém bývalém pokojíčku, padla na mě nostalgie. Vinou stresů jsem byla pohublá, a když mi padly starodávné rifle, udělalo mi to aspoň trochu radost. Vyrazila jsem se socializovat, protože mezi čtyřmi stěnami jsem neudržela klidnou mysl.
Na koupališti jsem potkala hned tři bývalé spolužačky, které se ráchaly s dětmi v brouzdališti. Poslechla jsem si jejich životní příběhy a připadala si jako úplný mimoň. „Takže ty teď nemáš kde bydlet? Jakože nemáš ani podnájem, žádnou nemovitost?“ divila se nechápavě jedna z nich. Táta jí dal barák ke svatbě už ve dvaceti. „To musí bejt úlet, nechat si zase vařit a prát od mámy,“ nasadila tomu korunu další. Jejich řeči mi nepřidaly.
Musela jsem se odreagovat a večer jsem navštívila místní hospůdku se zahrádkou, kam mě vytáhl kamarád z dětství. Dala jsem si několik pochybných koktejlů a pak se bohužel objevil můj první kluk. Dneska to byl chlap jak hora s „pivním mozolem“, ale to mi nebránilo se na něj pověsit. Měla jsem totiž slušně naváto. Hned první týden jsem si tak udělala ostudu a naštvala mámu. Starou lásku jsem si totiž přivedla domů a chrápala tam až do oběda.
Naše role se nakonec obrátily
To mě tak nějak vyburcovalo, protože jsem se lekla, že u mámy zůstanu a budu se chovat jako nezodpovědný fracek – což by v mém věku působilo opravdu nedůstojně. Sehnala jsem si práci, musela jsem dojíždět daleko do města, ale aspoň jsem měla čas utřídit si myšlenky. V té době těžce onemocněl táta.
Ukázalo se, že jsem ve správnou dobu na správném místě. Mohla jsem mámě pomáhat, role se tak brzy obrátily. Vzala jsem zodpovědnost do svých rukou, a když dá pánbůh, možná zkusím otevřít vlastní podnik přímo ve svém rodišti.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
