
Ruštinu se na českých školách učily celé generace. Někomu z ní zůstalo jen „spasibo“ a „privet“, jiný přečte azbuku i po letech. Vyzkoušejte si v našem kvízu, kolik si toho pamatujete vy.
Ruština byla na českých školách po desítky let povinným cizím jazykem a (ne)dobrovolná výuka skončila až po listopadu 1989. Pozdravy, číslovky, dny v týdnu a básničky si ale mnoho lidí vybaví dodnes.
Azbuka a slova, která matou
Pro začátečníky bylo první překážkou písmo. Ruská azbuka vychází z cyrilice, která nese jméno věrozvěsta Konstantina, známého pod řeholným jménem Cyril. Ten na Velkou Moravu přinesl hlaholici, cyrilici sestavili až jeho žáci v Bulharsku.
Blízkost obou jazyků je výhodou i pastí. Řada ruských slov zní povědomě, ale znamená něco úplně jiného – a právě na nich ve škole chybovala celá třída.
Kde všude používají azbuku
Ruština patří mezi šest úředních jazyků OSN. Azbukou se navíc píše také ukrajinsky, bělorusky, bulharsky, makedonsky nebo srbsky, takže kdo ji kdysi zvládl, přečte nápisy v řadě zemí od Balkánu po střední Asii.
Jak jste na tom se znalostí ruštiny? Zkuste si náš kvíz.
A pokud vás baví vzpomínat, zkuste i náš kvíz o výrazech ze socialismu nebo o seriálech, které tehdy běžely v televizi.




