Facebook
Instagram
Lukáš si zoufá nad situací, která panuje u něj doma. Tři roky sám živil celou rodinu. Pořádně si nic nekoupil a zažíval noční můry, jestli budou mít na chleba. Jeho manželka Dana se po mateřské vrátila do práce a on doufal, že se mu uleví. Dana ho ale i nadále nechává vše platit. A Lukáš cítí, že už dál nemůže.
Co se manželka Dana (34) vrátila po mateřské do práce, pořád čekám, kdy mi začne pomáhat s rodinným rozpočtem. Chodí do práce už pět měsíců. Za tu dobu zaplatila jeden jediný účet. Pokud to takhle půjde dál, zničí mě to.
Dřív jsme s manželkou platili vše rovným dílem
Než jsme koupili dům a založili rodinu, peněz jsme měli dost. Náš měsíční součet příjmů činil téměř čtyřicet tisíc korun. Po zaplacení všech výdajů nám zbývalo krásných dvacet tisíc. A to nám stačilo na naše aktivity. Dana vždycky chodila hodně cvičit a já si rád zašel na pivo. Neměli jsme se špatně, ale hlavně jsme všechno platili rovným dílem.
Po pár letech jsem změnil zaměstnání a moje výplata rapidně vzrostla. Najednou jsem dostal téměř o dvacet tisíc korun víc. Byla to skvělá příležitost se v životě zase o kousek posunout. S Dančou jsme se rozhodli pro koupi domu. Díky vyšší výplatě nebyl problém dosáhnout na hypotéku.
Dokud chodila do práce, platila přesnou polovinu splátky. Takže to nebylo jen na mých bedrech. Po třech letech ale otěhotněla a šla na mateřskou. Nebylo to pro mě lehké období. Především z pohledu peněz. Její mateřská nebyla příliš vysoká a já zůstal na placení všeho vlastně sám.
Tři roky jsem sám živil celou rodinu
Splátka na hypotéku ve výši 18 tisíc korun byla najednou devastující. K tomu údržba auta, placení všech účtů. Kvůli tomu jsem měl takřka tři roky noční můry. Budil jsem se v noci a bál se, že nebude na chleba. Po Danče jsem samozřejmě nic nechtěl. Byla doma se synem a já byl živitel rodiny.
Kdo z mužů zažil něco podobného, asi mi dá za pravdu, že ten tlak je obrovský. Víte, že na vás stojí celá rodina. Spoléhá se na to, že ji uživíte. Za ty tři roky, kdy byla žena na mateřské, jsem chodil do práce i nemocný. Dokonce i se zlomenou rukou. Věděl jsem moc dobře, že nemohu marodit.
Úleva měla přijít v podobě manželčina návratu do práce. A ten nastal minulý rok v září. Syn šel do školky a Dana začala pracovat na plný úvazek. Čekal jsem, že po první výplatě zaplatí třeba třetinu splátky hypotéky nebo zálohy na elektřinu. Ona však udělala jeden větší nákup a zbytek nechala na mně.
Manželka utrácí jen za sebe
Druhý měsíc si zaplatila kadeřníka a nové nehty. Pak prostě řekla, že nemá. Třetí měsíc jsem ji musel požádat, aby zaplatila alespoň účet za vodu. Ten činil sedm tisíc korun. Musel jsem ale pár týdnů poslouchat, jak nemá peníze. Moc jsem tomu nerozuměl. Její plat dnes činí 22 tisíc korun. Neplatí nic do domácnosti, ale řekne mi, že nemá?
Celé je to jinak. Ona utrácí za sebe. Hájí se, že si tři roky nic nekoupila. Já to chápu, ale ani já si nic nekupoval. Tři roky jsem sám živil rodinu. Na pivo jsem šel asi dvakrát. A ještě s obrovskými výčitkami, že zbytečně utrácím. Dana má odpracovaných pět měsíců, ale já od ní neviděl ani korunu. Nevím, jak jí mám říct, že už nemůžu. Potřebuji ze sebe ten tlak dostat a zase klidně spát. Nerozumím tomu, proč se chová tak sobecky. Jako kdyby celé tři roky neviděla, co všechno jsem obětoval pro rodinu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
