Facebook
Instagram
Helenin manžel přišel po dvaceti letech o práci. Ze začátku se snažil, aby si našel novou. Čím déle ale zůstával doma, tím jeho úsilí klesalo. Většinu času proležel na gauči u televize. Helena se tak ocitla v patové situaci. Musí uživit rodinu, a ještě zastat domácí práce.
Frantovi (56) se stalo něco, co může potkat každého z nás. V důsledku snižování stavů přišel o práci. Ze začátku se zdálo, že dělá vše pro to, aby si našel nové zaměstnání.
Manžel přestal hledat novou práci
Bylo na něm vidět, jak je z toho špatný. Přeci jen ztratil místo, na kterém seděl téměř dvacet let. Dostal odstupné, ale nebylo tak vysoké, aby už nemusel nikdy pracovat. První dva měsíce se snažil najít si něco nového. Aktualizoval svůj životopis a poctivě ho zasílal potenciálním zaměstnavatelům. Já se bála, jak budeme vycházet s penězi. Přibrala jsem si tedy ke své práci ještě brigádu.
Najeli jsme na úspornější režim. Vyřadili některé nadstandardní platby. Naši synové Honza (15) a Karel (12) potřebovali sem tam něco do školy nebo nové oblečení. O ně dva mi šlo především. To, že si nezajdu na kosmetiku nebo ke kadeřnici, mi nevadilo. Hlavně, aby měli kluci co jíst.
Po třech měsících jsem si všimla, že Franta už není v hledání práce tak aktivní. Jeho budík nastavený na šestou najednou nezvonil. Začal vyspávat do desíti a celý den proležel na gauči. Kolikrát se mi stalo, že jsem přišla domů a on napůl spal před televizí. Kolem nepořádek, lednice prázdná a suché prádlo na věšáku zůstávalo i po týdnu neposbírané.
Jen se válí doma u televize
,,Když už jsi doma, nemohl bys tu a tam něco udělat?“ rýpla jsem si do manžela. Pomlaskal si, utřel slinu z koutku pusy a odvětil: ,,Já ale celý den hledám práci. Na nic jiného nemám čas.“ ,,A kam jsi dneska poslal životopis?“ zajímala jsem se. Vysypal ze sebe několik náhodných firem. ,,A odpověděl ti někdo? Kdy máš nějaký pohovor?“ nenechala jsem ho být.
,,Jsem už starý, takže to bude chvíli trvat,“ zamumlal. Uběhlo půl roku. Franta byl pořád bez práce. A podle mého se o to, aby nějakou našel, už ani nesnažil. Jemu se doma totiž zalíbilo. Zatímco já lítala jako namydlený blesk, on si relaxoval. Z práce jsem chodila na dvě hodiny domů, abych viděla děti. K večeru jsem se odebírala na brigádu.
Lapala jsem po dechu, protože jsem cítila, jak neblaze na mě celá ta situace doléhá. Stálo na mně všechno. Přinést domů peníze, zaplatit účty a ještě obstarat celou domácnost. S klukama jsem se do školy také učila já. Franta mi začal svým postojem lézt na nervy.
Nevím, jak dlouho to pekelné tempo ještě vydržím
Když si odmyslím, že mi vlastně s ničím nepomáhal, je tu ještě jedna věc. Zcela se přestal zajímat o dění kolem sebe. Do jeho světa patří jen televize, internet a jeho profil na sociální síti. Jakmile chci něco řešit, odchází pryč. Došlo to tak daleko, že spíme odděleně. Je mi jasné, proč se mi vyhýbá. Nechce neustále poslouchat, kdy si konečně najde práci.
Věřím, že je mu to nepříjemné, ale diví se mi? Jak dlouho mě ještě nechá pracovat za dva? Teď to bude tři čtvrtě roku, co je doma. Přibral pět kilo, je otrávený a pořád něco kritizuje. Sám sebe označil za nepotřebného a neschopného. Začala jsem mu tedy posílat odkazy s případnou prací nebo alespoň brigádou. Vždy na tom ale něco najde. Já už ale pekelné tempo dlouho nevydržím. Doufám, že si co nevidět tu práci skutečně najde.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
