Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pavla po dlouhém hledání našla muže, který by ji nosil na rukou. Jeho život však byl natolik netradiční kvůli jeho povolání, že společná budoucnost nebyla vůbec jednoduchá.
Nikdy jsem nebyla ten typ ženy, která by se jen tak sebrala a všechno opustila. Věřila jsem v rodinu, stabilitu, závazky. Jenže pak se mé manželství začalo rozpadat. Po deseti letech společného života mi manžel oznámil, že mu v našem vztahu něco chybí, a odešel. Měli jsme spolu dvojčata, dvě dcery, Agátu a Adélu. Ony mi zůstaly jako největší dar z celého toho vztahu. Rozvod byl zdlouhavý a komplikovaný. Nakonec jsme se dohodli na střídavé péči, i když to nebylo snadné pro nikoho z nás.
Exmanžel mi byl nevěrný ještě před naším rozchodem
Rozvodem to všechno skončilo. Až tehdy mi došlo, jak slepá a naivní jsem byla. Zatímco můj exmanžel sotva stihl podepsat rozvodové papíry, už se po jeho boku objevila nová slečna.
Ze zpráv, které ke mně doléhaly, jsem se dozvěděla, že spolu byli už nějakou dobu, dávno předtím, než jsem vůbec tušila, že se chce rozvádět. V té době utrpělo moje sebevědomí obrovskou ránu. Bylo mi hrozně. Každý den jsem se snažila zvednout hlavu, narovnat se a bojovat, ale bolest byla silná a neustupovala.
Potkala jsem člověka, který mě překvapil
Po dvou letech od rozvodu jsem už dokázala brát naše manželství jen jako nepovedený vztah. Mužů, kteří by se nebáli života se dvěma dcerami, moc nebylo. Až jednoho dne, na pouti, jsem potkala Martina, který tam pracoval.
Byly jsme s holkami na kolotočích, když ke mně zničehonic přišel neznámý muž a podal mi papírovou květinu. „To je ale šašek,“ problesklo mi hlavou. Ale pak s námi strávil celý den, smál se s holkami, provedl nás po atrakcích a mě přemluvil, abych si je vyzkoušela taky. Na závěr každé dceři daroval velkého plyšového medvěda.
Šla jsem na rande s kolotočářem
Martin mě pozval na rande. Tak jsem šla. Celá rozesmátá jsem to hned volala své nejlepší kamarádce Anně: „Jdu na večeři s kolotočářem!“ Smála jsem se tomu jako malá holka. Anna, nenapravitelná romantička, mi jen odvětila: „Co ty víš, třeba se zamiluješ.“„No to asi těžko. Je to kočovník,“ odpověděla jsem rozhodně. Byla jsem přesvědčená, že jde jen o románek.
Jenže to rande mě naprosto zaskočilo. Ten muž byl úplně jiný, než jsem čekala. Normální, slušný, choval se jako pravý gentleman. Byl chytrý, sečtělý a měl přehled snad o všem, co přišlo na přetřes. Když mě doprovodil domů, jen mě lehce pohladil po vlasech a řekl: „Jsi nádherná. Takovou ženu bych si přál. Na rukou bych ji nosil.“ A pak odešel.
Nechtěla jsem, aby mi zmizel ze života
S Martinem jsme se vídali téměř denně po dobu, co byla pouť ve městě. Pracoval neúnavně, opravoval atrakce a dbal na jejich bezpečnost. Bydlel v útulné maringotce, kterou si šikovně přetvořil v malý luxusní domov.
Náš vztah se postupně proměňoval. Začala jsem cítit motýlky v břiše, ale zároveň jsem věděla, že jednou odjede. Když se do mě zamiloval, prosil mě na kolenou: „Odjeď se mnou.“ „A co moje holky?“ zeptala jsem se. „Vezmi je s sebou. Jsou tvou součástí,“ odpověděl. Do té chvíle jsem se to snažila nebrat mezi námi vážně. Než mě donutil vážně přemýšlet.
Zkusila jsem s ním žít, ale nešlo to
Dala jsem výpověď a odjela s Martinem na další pouť, nejprve bez holek, abych zjistila, co od toho vlastně čekám. Ale brzy přišlo zklamání. Takový život pro mě nebyl.
Každodenní pobyt v komunitě, práce podle momentální potřeby a bydlení v malém, byť útulném prostoru… Začala jsem se cítit jako v pasti. A Martin to vycítil. „Nemůžu tě držet, když to necítíš. Proč se tak bojíš být volná?“ nechápal.
Až jednoho dne pro mě přijela Anna a odvezla mě domů. Byla jsem do něj po uši zamilovaná, ale tenhle život bych zkrátka dál nezvládla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na[email protected].
