Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeAndrea si vždycky myslela, že v otázkách lásky má jasno. Ale život jí několikrát zamotal hlavu takovým způsobem, že začala pochybovat o všem, čemu dosud věřila.
Byla jsem vychována doslova jako princezna. Rodiče mě hýčkali a přáli si, abych od života dostala jen to nejlepší. Jako jedináček jsem jejich lásku a péči vnímala o to silněji. Vedli mě k tomu, abych dostudovala, našla si muže, se kterým budu šťastná, stejně jako byli šťastní oni dva. Jejich vztah byl pro mě vzorem: plný lásky, respektu a vzájemné péče. To, co mě ale později potkalo, mi dodnes připadá jako scéna z hodně špatného filmu.
Těšila jsem se na své „poprvé“
Po studiích jsem potkala svou první lásku, Romana. Byl vysoký, chytrý a každý den mi dokazoval, jak moc mě má rád. Naivně jsem si tehdy pomyslela, že mám obrovské štěstí na muže. Chodili jsme spolu rok, než jsme se rozhodli udělat další krok a poprvé se milovat. Nevadilo mi čekat, nechtěla jsem nic uspěchat.
Jenže naše první intimní zkušenost skončila fiaskem. Nic se nedařilo a celé to bylo spíš rozpačité než romantické. Nakonec zůstalo jen u toho jediného pokusu a další rok jsme sex neměli vůbec. Chápala jsem, že ho to mohlo zaskočit nebo vyděsit, ale nerozuměla jsem, proč už se nikdy nepokusil to zkusit znovu.
Zbytečně jsem čekala další rok
Roman byl ale s naším vztahem v téhle podobě spokojený. Nechtěl nic posouvat ani měnit. Mně to však postupem času přestalo stačit, a tak jsem si s ním chtěla otevřeně promluvit.
„Co se s tebou děje? Nepřitahuju tě?“ zeptala jsem se napřímo. Roman jen pokrčil rameny. „Jsi krásná, ale se ženami mi to prostě nejde,“ odpověděl. Nechápala jsem to. Proč to se mnou ani nezkusí znovu? Snažila jsem se to odlehčit a v žertu prohodila: „To jsi snad gay.“ Nikdy by mě nenapadlo, že mi s naprostým klidem odpoví: „Ano, jsem.“
Zůstala jsem zaražená. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Nakonec ze mě ale vytryskla vlna vzteku. Vyčetla jsem mu, že mě nechal dva roky žít ve vztahu, ve kterém mě nemohl skutečně milovat.
Chtěla jsem vyzkoušet úplný opak
A právě proto jsem začala hledat někoho úplně jiného, než byl Roman. Toužila jsem po opaku, po muži s odlišným charakterem, který by mi dal pocit skutečného partnerství. A skutečně, potkala jsem Denise. Jenže ten bral vztahy jako něco, co se mění podle nálady. Partnerky střídal jako ponožky a mě si vůbec nevážil. Po roce jsem pochopila, že tohle nemá budoucnost.
Měla jsem pocit, že jsem se konečně zamilovala
Pak přišel Pavel, o pět let starší, klidný, vyzrálý. Opravdový gentleman, který mě doslova nosil na rukou. Chtěl se mnou sdílet všechno a byli jsme do sebe upřímně zamilovaní. Cítila jsem, že kdyby mě požádal o ruku, bez váhání řeknu ano.
Jenže po čase, když jsme se k sobě nastěhovali, jsem začala vnímat něco zvláštního. Pavel mě miloval, o tom jsem nepochybovala, ale zároveň se zjevně zamiloval i do mých líčidel, šatů a nakonec i do mého spodního prádla. Nedokázala jsem to pochopit. Navenek byl skvělý partner, citlivý, pozorný, ale tahle jeho stránka mě zmátla. Dlouho jsem v sobě bojovala s otázkou, jestli tohle je skutečně ten vztah, po kterém toužím.
Už nevím, co je normální
Od Pavla jsem odešla po dvou letech, tehdy už těhotná. I přesto zůstal skvělým otcem a o našeho syna Ondru se stará s láskou a zodpovědností. Já sama jsem se musela dát dohromady, znovu najít rovnováhu a časem se mi podařilo potkat muže, se kterým je mi opravdu dobře.
Všechno by mohlo být téměř ideální, kdyby za mnou jednoho dne nepřišel šestnáctiletý Ondra a neřekl mi, že ho přitahují muži. Nemohla jsem udělat nic jiného, než ho obejmout. Svého syna nade všechno miluji a chci, aby byl šťastný. Jeho slova mě ale přesto na okamžik bodla u srdce. Ne kvůli němu, ale kvůli mně. Znovu jsem si položila otázku, kterou si v duchu opakuji už léta: co je v téhle době vlastně normální?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
