Dana (63): Mého syna týrá přítelkyně zdravým jídlem. Tajně se ke mně vrací na řízek a bramborový salát

Můj jediný syn Kamil byl vždycky moje všechno. Jeho otec pracoval v zahraničí a na výchovu neměl čas, takže jsem na něj byla sama. Kamil byl tiché, klidné dítě a naše pouto se utvářelo hlavně v kuchyni. Věděla jsem přesně, co má rád – jako malý krupicovou kaši, později vepřo knedlo zelo a v pubertě by si dal smažený řízek klidně i k snídani.

Když jednoho dne přivedl domů Anetu, byla jsem překvapená. Je to hezká, štíhlá dívka, ale s chladným, pronikavým pohledem. U večeře oznámila, že s Kamilem plánují nový a zdravější život. To pro mě znamenalo život bez mých nedělních obědů, bez mé kuchyně. Viděla jsem ale, jak je Kamil šťastný, a tak jsem si řekla, že se do toho nebudu plést.

Dana (62): Snacha vaří bez cukru, masa a chuti. Řízky z hlívy nikdy nepozřu a vnoučat je mi líto

Syn se ke mně vrací kvůli jídlu

Všechno začalo jednou ve středu. Kamil přišel bez ohlášení, stál ve dveřích s taškou v ruce a rozpačitě se usmíval. Zeptal se, jestli nemám něco k jídlu, protože od rána nejedl. Bez jediného slova jsem ho pustila dál. V duchu jsem jásala, že je zpátky, ale zároveň mi pukalo srdce, že chodí o hladu.

Zamířila jsem rovnou do kuchyně. „Sedni si, udělám ti řízek. Takový, jaký máš rád, s bramborem a okurkou,“ řekla jsem klidně. S vděčností, která mě až zabolela, usedl a rozhlížel se po kuchyni, jako by se vrátil v čase o patnáct let.

Začal ke mně chodit jíst častěji – zpočátku jednou týdně, pak skoro obden. Na nic jsem se neptala, jen jsem vždycky čekala s teplým obědem, jako když se vracel ze školy. Vařila jsem jeho oblíbenou svíčkovou nebo koprovku. Občas se zmínil, že Aneta teď hodně experimentuje s dietami a jídlo vnímá „vědoměji“.

To v praxi znamenalo saláty, hummus a různé pokrmy s quinoou a mangem. V duchu jsem si porovnávala quinou s mými poctivými knedlíky a bylo mi jasné, že Kamil, vychovaný na vývarech, teď žije v podstatě na trávě. Jen jsem si pro sebe zamumlala, že je dobře, že se aspoň může normálně najíst. Neodporoval.

Karin (27): Divné stravovací návyky v rodině mého přítele mě šokovaly. Jsem ráda, že moje mamka vaří normálně

Jsem z toho smutná

Jednoho dne jsem se za ním stavila a přinesla mu domácí paštiku a čerstvý chléb z pekárny. Kamil seděl sám v obýváku. Přiznal, že s Anetou pár dní jedli jen dýňovou polévku bez soli a tuku, aby si „očistili organismus“. „Spíš rozum,“ utrousila jsem, než jsem se stihla kousnout do jazyka.

Podala jsem mu chleba s paštikou a on se do něj s úlevou zakousl. Řekl, že po všem tom moderním a zdravém jídle se cítí prázdný a unavený. V tu chvíli jsem věděla, že nemusím dělat nic. Stačí jen vařit a čekat.

Přišel v sobotu večer. Pršelo a on dorazil s kufrem. Tvář měl šedivou a oči unavené. Neptala jsem se, co se stalo. Jen jsem řekla: „Jídlo je na stole.“ Sedl si a snědl dva talíře polévky, pak řízek s bramborovým salátem. Jedl pomalu, jako by mu každé sousto vracelo kus sebe samého. Když dojedl, tiše řekl: „Nevím, co bude dál.“ Bylo mi jedno, jestli se pohádali, nebo ho vyhodila. Můj syn byl zase doma. Cítila jsem tichý triumf, ale i zvláštní smutek, protože už to nebyl ten bezstarostný kluk jako dřív.

Roman (58): Celé léto mi manželka servíruje jídla vyrobená ze surovin ze zahrady. Musím chodit tajně na řízek

Syn se vrátil ke mně

Od té soboty uplynul rok. Kamil bydlí u mě ve svém starém pokoji. Každé ráno snídá, jde do práce a večer mlčky večeří. O Anetě nikdy nemluví. Já dál vařím a peču a cítím se potřebná, ale už to není jako dřív. Ta stará radost se nevrátila. Všechno je jakoby za sklem – vidíte to, ale necítíte.

Neptám se ho, jestli lituje. Žijeme vedle sebe v tichosti. A někdy, když po něm na stole zůstane prázdný talíř, si vzpomenu na toho chlapce, který kdysi přiběhl ze školy a už ode dveří křičel: „Mami, co je dnes k obědu?“ To už je bohužel pryč...

Věra (55): Syn si našel hloupou holku, která neumí vařit. Takovou snachu nechci a udělám vše pro to, abych je rozeštvala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].