Patricie (73): Chtěla jsem náš rodinný dům předat jedinému synovi. Šokovalo mě, jaký s ním má plán

S manželem jsem byla skoro od školy. Já byla jeho první holka a on můj první kluk. I přes hádky, krize a nevěru jsme zůstali spolu. Občas to bolelo, ale vše jsme ustáli.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (39): Zjistila jsem, že manžel má milenku. Překvapivě se mi dost ulevilo

Naše manželství připomínalo horskou dráhu

S manželem jsme postavili dům. Doslova jsme se na něm sedřeli. Neměli jsme peníze, a tak jsme ho budovali dlouhých osm let. Bydleli jsme u mých rodičů a veškerý čas trávili v montérkách s lopatou v ruce. Ale nelitujeme. Když nám bylo třicet, měli jsme postaveno. V té době bylo synovi pět let a do první třídy nastoupil už v místě nového bydliště.

Roky na stavbě poznamenaly náš vztah a manžel se zapletl s kolegyní. Přišla jsem na to a musel to ukončit. Bylo to těžké. Cítila jsem křivdu, snad milionkrát jsem si opakovala, že máme dům, dítě a z boje se neutíká. Musím uznat, že manžel se snažil, svého prohřešku litoval a krize nám nakonec pomohla nastartovat skomírající manželství. Všechno zlé je k něčemu dobré. V tomto případě to platilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (63): Tři roky po smrti manžela jsem ve Španělsku znovu uvěřila v lásku. Vzápětí ale následovala zrada

Po manželově smrti se cítím osamělá

Pak ale manžel dostal infarkt. Šel po dvoře, najednou se chytnul za prsa, upadl, a než jsem k němu doběhla, byl mrtvý. Byli jsme stejně staří. Cítím, že brzy půjdu za ním. Jsem unavená životem, osamělá, přestože za mnou syn s rodinou jezdí každou volnou chvíli. Ale odešel mi parťák a samotnou mě to tu nebaví. Celý život jsem si myslela, že až tu s manželem nebudeme, syn se nastěhuje do rodného domu.

Zmýlila jsem se. Když jsem s ním po smrti jeho otce zavedla řeč na dům, dozvěděla jsem se strašlivou skutečnost. „Mami, nezlob se, ale až tu jednou nebudeš, my se sem rozhodně stěhovat nebudeme. Máme svůj byt ve městě a to nám stačí. Nechceme se starat o dům a zahradu. To by bylo jako mít kouli u nohy. Jednou ten dům prodáme a peníze nám zajistí spokojený život,“ pronesl Aleš.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonie (93): S nelibostí sleduji, jak můj zeť komanduje svou dospělou dceru. Netuší ale, že mu udělám čáru přes rozpočet

Budoucnost našeho domu mě rozplakala

„A to ten dům nemůžeš nechat dceři? Za chvíli bude dospělá, určitě bydlení uvítá,“ snažila jsem se synovi navrhnout pro mě přijatelnější řešení. Marně. Odmítl ho s tím, že nebudou několik let dům držet a mít s ním náklady. Od té doby sedávám na zahradě a dívám se kolem sebe. Vše mi připomíná můj život. Roky dřiny, které jsme s manželem podstoupili jen proto, abychom tu něco zanechali.

Z domu, který jsme postavili vlastním rukama, nebude rodinná vila, jež se bude předávat z generace na generaci. Syn za vším vidí jen peníze. Nemovitosti jsou teď velice drahé, a tak si přijde na pěkný balík. Moc se mi nelíbí, že hodlají s manželkou utratit peníze za cestování, oblečení, restaurace a já nevím, co ještě. Pevně doufám, že ze získané sumy něco odloží pro své děti, aby měly lehčí start do života.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (61): Dokud jsem byla schopná, mladým nebylo hloupé mě využívat. Po úrazu se na mě vykašlali