Kateřina (39): Zjistila jsem, že manžel má milenku. Překvapivě se mi dost ulevilo

Náš vztah byl o ničem už delší dobu, ale tak nějak mi nedošlo, že za tím může být jiná žena. Ale možná, že je to naopak – nejdříve jsme se přestali s manželem mít rádi a pak si za mě našel náhradu. A mně se, světe div se, ulevilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (37): Odpustila jsem manželovi nevěru a doufala, že je to za námi. Najednou se ale ozvala milenka, prý s ním čeká dítě

Zapomenutá účtenka ho prozradila

Nevím, kdy jsem manžela přestala milovat. Možná před rokem, možná už dřív. Ale pamatuji si přesně ten den, kdy jsem se přistihla, že se doma radši zavírám do koupelny, protože je tam ticho a pak se plížím do postele, abych s ním nemusela mluvit. Předstírám spánek, aby se mě nechtěl náhodou dotknout… Je to smutné. Jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku, dovolené pod stanem nebo na chatách u kamarádů, protože na víc nejsou peníze. A dny plynou a my víme, co můžeme čekat zítra, pozítří, za měsíc.

Přesto mě zabolelo, když jsem zjistila, že má jinou. Byla to náhoda, přesně taková, jaká je v románech nebo komediích. Sáhla jsem mu do kapsy a vytáhla účtenku: Dvě kávy, dva dortíky, dvě sklenky prosecca. Na tom by nebylo nic podezřelého, kdyby náš vztah fungoval, jenže – nefungoval. A pak už to šlo rychle. „Kde jsi byl? S kým?“ pohodila jsem papírek před něj na stůl. „Nebuď paranoidní,“ zabručel, ale já jsem věděla svoje.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (20): Celé dětství jsem věřila příběhu o tátovi hrdinovi. Pak mi ale máma prozradila šokující pravdu

Bylo mi to fuk

První noc jsem skoro nespala. Ležela jsem na zádech a zírala do stropu. Čekala jsem, kdy se to ve mně zlomí. Ta chvilková bolest byla ta tam. Žádný záchvat pláče se nedostavil, žádná hysterie se mnou necloumala. Bylo mi to fuk.

Ráno, když odešly děti do školy a my byli ještě pár minut sami, jsem se na něho podívala – a přišel mi jako úplně cizí člověk. Stál u linky a hrál si s mobilem, myslela jsem si, že píše kolegovi. Dělával to.

„Nejedeš večer k mámě?“ zeptal se bez zájmu. Pokrčila jsem rameny. „Možná. Uvidím.“
Když odešel do koupelny, nechal telefon na stole. Zrovna mu naskočila esemeska. A tak jsem se podívala. „Těším se na tebe.“ A srdíčka, srdíčka, srdíčka....

„Tys chtěl, abych si byl jistá?“ řekla jsem tiše když se vrátil a ukázala na mobil. Ušklíbl se, jako by čekal, že to přijde. Asi už ho nemůžu ničím překvapit. Nezhroutil se, neomlouval ani nevymlouval, jen pokrčil rameny. „A co s tím chceš dělat?“ A pak šel pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (35): Kvůli jedné nevěře se rozvádět nebudu. To se tedy milenka spletla

Čeká nás vážný rozhovor

Další dny byly zvláštní. Necítila jsem nenávist, jen prázdno. Bylo mi to líto, to jo. Zahodit patnáct let života není snadné, navíc jsou tu děti. A mně došlo, že jim to, že se náš společný život hroutí jak domeček z karet, bylo jasné dřív než mně.

Zrušila jsem plánovaný víkend na horách u kamarádů. Zašla jsem na víno s kámoškami, které jsem neviděla ani nepamatuji. „Tobě to dneska nějak sluší,“ dozvěděla jsem se od nich – ale neřekla jsem jim nic. Ještě ne, ještě je brzo. Ale co si namlouvám? Že mě bude zase milovat, ten muž, se kterým mi není dobře už pěkně dlouho?!

Abych na to nemyslela, rozhodla jsem se dělat si malé radosti, koupila si pár hadříků na sebe, u kadeřnice si nechala udělat nový účes, zašla na manikúru… Ani svoje zaměstnání jsem nezanedbávala, naopak, měla jsem pocit, že se můžu konečně nadechnout.

Jenže nevím, jak dlouho ta moje euforie vydrží. Pořád spíme vedle sebe. Nemluvíme spolu, sdělíme si jen to nejnutnější a – nakonec se ani moc nevidíme. Nejspíš je s ní. Mám pocit, že ze mne spadl balvan, ale je mi jasné, že musím tenhle příběh dotáhnout do konce.

Na víkend, až děti nebudou doma, jsem konečně naplánovala „vážný rozhovor“. „Co chceš řešit?“ optal se, a to mě chtě nechtě rozesmálo. „Uvidíš!“ Nejspíš si, panáček, maloval, že bude mít zaopatření jako dosud a bavit se bude s milenkou. Ale to se náramně přepočítal.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Darina (44): Manžel má zálibu v podivných dárcích. Přála bych si dostat šperky, místo toho budu skákat na laně z mostu