Klára (20): Celé dětství jsem věřila příběhu o tátovi hrdinovi. Pak mi ale máma prozradila šokující pravdu

Celé dětství jsem věřila příběhu o tátovi, který je kuchařem na zaoceánských lodích a kvůli práci se objevuje doma jen občas. Až po maturitě mi mamka řekla pravdu – můj táta je ženatý chlap a má jinou rodinu. Má máma je v podstatě celý můj život jen jeho milenka. Všechno, čemu jsem věřila, se rozpadlo během jediného večera.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzka (26): Když jsem náhodou uviděla tátovu novou přítelkyni, vyrazilo mi to dech. Je stejně stará jako já a navíc ji dobře znám

Byl pro mě hrdina

Táta pro mě byl vždycky trochu záhadou. Přijel dvakrát do měsíce s taškou plnou dárků a historek z přístavů, které jsem jako malá hltala. Vyprávěl, jak vaří pro šejky a milionáře, že vídá velryby i žraloky, a pamatuji si i historku o novodobých afrických pirátech. Táta byl charismatický chlap, voněl dálkami a byl pro mě vždy tak nějak nedostižný.

Když jsem se pak v pubertě začala na některé věci víc ptát, mamka mi tvrdila, že jí to takto vyhovuje. Mně to ale nevyhovovalo, stýskalo se mi. Máma mi kladla na srdce, že musíme tátu podporovat. „Má náročnou práci, ani pro něj to není lehké!“ opakovala mi. Věřila jsem jí a také jsem si časem zvykla. Nakonec jsem si pro sebe udělala ze všeho přednost – byla jsem na naši netradiční rodinu hrdá. Kolik holek u nás na maloměstě mělo tátu námořníka?!

Mohlo by Vás zajímat:

Teodor (19): Rodiče jsou rozvedení a táta se mnou nikdy nebyl na pořádné dovolené. Hlavně, že má na pivo a fotbal

Řekla mi pravdu

Pravdu jsem se dozvěděla pár dní po oslavě maturity. Seděly jsme s mamkou na balkoně a poprvé spolu pily víno, mamka asi trochu víc… „Měla bych ti něco říct,“ začala opatrně. „Táta nejezdí na lodi. Bydlí v Praze a je ženatý. Má rodinu. Jsem prostě jeho přítelkyně.“ V tu chvíli mi všechno došlo. Všechno v mém životě do sebe zacvaklo.

„Jak jsem mohla být tak hloupá?“ pomyslela jsem si. V hlavě mi vytanuly všechny ty zvláštní telefonáty, odjezdy, příjezdy, žádné společné fotky ani dovolené, všechny ty Vánoce a výročí slavené opožděně… „Mami, jak jsi to mohla vydržet? Vždyť to je celé šílené. Jak jste mi mohli takhle lhát?“ vyjela jsem.

„Chtěla jsem tě chránit,“ odpověděla a snažila se překotně vysvětlovat, že by nás všichni pomlouvali a mě možná ve škole i šikanovali. Byla to hloupost! Polovina mých kamarádek měla rozvedené rodiče, kteří žili v různých propletencích. Máma chránila jen tátu, což jsem jí také řekla.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (23): Když nás táta opustil, hrozně mi chyběl. Odmítla jsem jít na jeho svatbu s tou mladou buchtou

Mlčím. A dlouho budu

Táta mi pak volal. Nezvedla jsem to. Psala jsem mu, že už o všem vím, a že se s ním už nechci vídat. Odepsal jen: „Mrzí mě to.“ To bylo všechno. Nepřišel, neomluvil se, nic nevysvětlil. Když měl přijet domů, odjela jsem k babičce. Ta jediná je na mé straně. Babička o všem věděla, nesouhlasila s tím, ale mlčela.

A máma? Snaží se být milá, ale chrání tátu, omlouvá ho, vůbec ji nechápu. Jak si může sama sebe tak nevážit? „Klárko, já ho prostě strašně moc milovala a když ses narodila ty, byla jsem šťastná, že mám jeho dítě!“ řekla mi jednou. Jednoduše v tom všem zůstává dobrovolně, je na tátovi závislá a jaksi nechápe, jak moc mi tím vším ublížila. Jsem na ty dva sobce šíleně naštvaná – na mámu slabocha a tátu sedmilháře.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (23): Když nás táta opustil, hrozně mi chyběl. Odmítla jsem jít na jeho svatbu s tou mladou buchtou

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].