Tobiáš (28): Chovám hodně zvířat, ale moje přítelkyně si na ně nezvykla. Nestačil jsem se divit, co kvůli tomu vyváděla

S Mirkou jsme se seznámili úplně náhodně v kavárně. Pracovala tam jako obsluha a já tam přišel přišel posedět u dobré kávy. Padla mi do oka, dali jsme se do řeči a přeskočila jiskra. Ačkoliv jsem normálně spíš samotář, rozhodl jsem se ji pozvat na skleničku. K mé radosti mě neodmítla, a tak jsme hned následujícího dne vyrazili ven.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (60): V práci mě pěkně štvou mladší kolegové. Nastavený systém nefunguje a já na to doplácím

Já zvířata miloval, ona spíš ne

Mirka byla báječná, brzy jsme spolu začali chodit. Měli jsme toho hodně společného, oba milovali filmy a umění... Jediné, co nás dělilo byl vztah ke zvířatům. Já jsem měl doma papouška, několik terárií se želvičkami a ještěrkami, dvě morčata a hlavně psa Bertíka. Mirka neměla doma žádné zvíře.

„Není to tím, že bych je neměla ráda. Ale prostě mě nebaví se o ně starat. Podle mě je to zbytečná práce navíc,“ vysvětlila mi jednou.

Náš vztah se stal poměrně vážným, Mirka poznala moje rodiče, já její a vzal jsem ji i k sobě domů. Zvířátka se jí sice moc nelíbila, ale chtěla tam se mnou trávit co nejvíce času. Jednoho dne přišla s tím, že by se ke mně chtěla přestěhovat.

„Už jsme spolu docela dlouho, nemyslíš, že by nás to posunulo?“ ptala se mě, když jsem byl z jejího návrhu překvapený.

„To určitě, ale… nebudou ti vadit moje zvířata? Je jich docela hodně a vím, že ten hluk je na tebe občas trochu moc…“ vysvětlil jsem jí své obavy a ona jenom mávla rukou.

„Neboj se, to nějak zvládnu. Hlavně, ať se k sobě nastěhujeme.“

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (30): Až po svatbě jsem zjistil, že moje manželka věří na pověry. Podle mě není normální, co doma předvádí

Psa mi zamkla do koupelny

Když řekla, že moje malá zoologická není problém, souhlasil jsem a Mirka se ke mně přestěhovala. Naše soužití bylo nejprve bezproblémové, pak jsem si ale začínal všímat drobných problémů.

„Bertík nemůže být celý den zavřený v koupelně, Mirko,“ musel jsem ji upozornit, když jsem jednoho dne přišel domů, Mirka seděla rozvalená na gauči a můj pes nešťastně vil a kňučel zamknutý v koupelně. Mirka jenom pokrčila rameny.

„Hrozně štěkal, rušilo mě to. Potřebovala jsem si na chvíli odpočinout.“

A to nebylo jediné. Nechtěl jsem po Mirce, aby se o zvířata starala, ale ona nebyla schopná ani základních úkonů. Morčatům nedávala vodu k pití, terária zakrývala protože jí vadilo světlo z nich, Bertíka nechodila venčit… vrchol byl, když jsem jednou přišel domů a moji papoušci měli izolepou zalepené zobáky.

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (36): Po tragické autonehodě jsem se na roky stáhl. Až po návštěvě kostela jsem si dovolil znovu žít

Papoušci ji prý až moc ruší

„Mirko, to nesmíš. Proč jsi to proboha udělala?“ ptal jsem se jí nešťastně, když jsem je začal osvobozovat.

„Byli hrozně hlasití, nedalo se to poslouchat,“ odsekla Mirka a já se na ni bezradně podíval.

„Mirko, takhle to nejde. Tohle jim nemůžeš dělat, jsou to živé bytosti.“

„Ale oni jsou tak vyčerpávající… pořád křičí, celý byt smrdí jako seno a výkaly, ten pes se mi plete pod nohama… už to nezvládám.“

Nevěděl jsem, co na to říct, ale Mirka ke mně přistoupila a pevně mě chytla za ruku. Zahleděla se mi do očí a významně řekla: „Ale já vím, jak bychom to mohli vyřešit.“

Na chvíli jsem pocítil pocit nějaké naděje a upřeně se na ni podíval. Opravdu jsem situaci chtěl vyřešit tak, aby se měla dobře jak ona, tak moji čtyřnozí spolubydlící.

„Jak?“

„Měli bychom se jich všech zbavit. Prodat je, nebo vypustit. Dát je zkrátka pryč.“

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (37): Bratr mi vyčetl, že dávám jeho dětem levné dárky. Jenže on má tlupu a já jen jedno

Buď půjdou moje zvířata, nebo ona

Nevěřil jsem tomu, co říká. Prudce jsem od ní odstoupil a ochranářsky si stoupl před papouščí klec a terária.

„Mirko, nechápu, jak tě něco takového vůbec může napadnout. Tyhle zvířata jsou moje rodina, jsou tu se mnou odjakživa a mám je rád.“

„Radši než mě?“ vyhrkla agresivně a zamračila se na mě, „protože buďto půjdou z bytu oni, nebo já. Odmítám tady dál žít v takovéhle zoologické.“

Ultimátum od Mirky bylo jasné a zdrcující. Mělo mi být od začátku jasné, že moje zvířata zvládat nebude. Určitě si celou dobu myslela, že se do ní zamiluji tak, že nakonec bude po jejím a já se jich všech zbavím. To jsem ale udělat nemohl.

„Promiň, Mirko. Moc tě miluju a trhá mi to srdce, ale budeš muset odejít ty. Bertíka a ani nikoho jiného pryč dávat nebudu.“

Mirka na mě nevěřícně zírala, pak se pohrdavě zasmála. „Tak dobře. Zůstaň si tu se svým zvěřincem, když je pro tebe důležitější než já.“

Mirka se skoro ze dne na den odstěhovala. Nejprve jsem se cítil nešťastný a podivně prázdný, mým zvířatům ale její odchod očividně prospěl. I já jsem se po pár měsících vzpamatoval, ale pokaždé, když teď jdu s někým na první rande, tak rovnou beru Bertíka s sebou, aby slečna viděla, co ji případně čeká.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (29): Pronajala jsem krátkodobě svůj byt. Po návratu domů jsem se ale nemohla dostat dovnitř a čekalo mě peklo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].