Alexandr (28): Našel jsem si krásnou přítelkyni, kterou mi všichni závidí. V životě je ale naprosto nepoužitelná

Klára byla rozhodně ta nejkrásnější slečna, kterou jsem kdy poznal. Poprvé jsem ji viděl na oslavě narozenin jednoho z mých kamarádů a snad už od prvního pohledu jsem se do ní zamiloval. Měla nádherné dlouhé vlasy, dokonalou pleť a ten nejhezčí úsměv, co jsem kdy viděl.

Eva (36): Moje sestra si ulovila milionáře a já ji záviděla. Život ve zlaté kleci ji ale málem zničil

Velmi jsem po ní toužil

Hned jsem věděl, že ji musím získat. Bylo mi jasné, že to nebude jednoduché, že nápadníků musí mít mnoho, a že si mezi muži může vybírat. Nenechal jsem se ale odradit. Začal jsem si s ní povídat, získal její telefonní číslo a denně jí psal. Nakonec jsem i sebral odvahu na to ji pozvat na rande. Dodnes si přesně nejsem jistý, čím jsem na ni zapůsobil, ale ze všech nápadníků, které měla, si vybrala právě mě.

„Našel jsem si tu nejkrásnější přítelkyni,“ chlubil jsem se svým rodičům, když jsme spolu oficiálně začali chodit, „vypadá jako princezna… neznám krásnější ženu. Bude se vám moc líbit.“

„Krása není všechno, doufám, že to víš,“ odpověděla skepticky moje vždy starostlivá maminka, „má taky něco v hlavě? Co dělá za práci? Postará se o tebe?“

Radka (59): Moje dcera se vzdala kariéry, aby našla smysl života. Teď nemá ani peníze, ani vyhlídky do budoucna

V normálním životě toho moc nezvládla

„Nech toho, mami, nekaž mi radost,“ neodpověděl jsem na jedinou otázku a radši se rozhodl zavěsit. Pravda byla taková, že Klára možná byla nádherná, ženou v domácnosti se ale zcela nazvat nemohla. Nebyla příliš chytrá a vnímavá, dělaly jí problém nejběžnější úkoly, jako nakupovat na internetu, objednat se k doktorovi nebo si zajistit opraváře. Všechno nechávala na jiných a všechno si nechala zařídit. Jednoduše jsem ale tento zásadní nedostatek přehlížel, protože mě vždy oslepovala její krása.

První velký problém nastal, když ji její spolubydlící vykázala z bytu a ona se nastěhovala ke mně. Bylo to pár měsíců po začátku našeho vztahu a já to vzal jako dobrou záminku k tomu, abych ji seznámil s našima.

„Pozveme naše na oběd,“ oznámil jsem jí jeden den, „říkal jsem si, že bys jim mohla na uvítanou připravit oběd? Já zrovna budu dopoledne v práci a asi bych to nestihl…“

„Já ale nevařím,“ odpověděla okamžitě, „neumím to. Vždycky mi jídlo posílala moje máma, anebo jsem si někam zašla.“

Její odpověď mě zarazila. Sám jsem nebyl extra kuchař, ale měl jsem jiné přednosti… co ale uměla Klára, když ani neuměla vařit?

„Tak to nevadí… a co kdybys třeba upekla bábovku? Tu můj táta miluje.“

„Hlupáčku,“ dala se do hlasitého smíchu, „vždyť já ani neumím zapnout troubu. S nějakým těstem se rozhodně matlat nebudu.“

Jana (48): Manžel se nechal svést od sousedky při montování polic. Teď nevím, jestli se mám zlobit na ni, nebo na něj

Styděl jsem se za ni

Když Klára neuměla ani péct, ani vařit, doufal jsem, že před návštěvou rodičů alespoň poklidí. Místo toho jsem přišel do nevyvětraného bytu se špinavým prádlem poházeným na gauči, bez umyté podlahy a se spoustou prachu na skříních, kde Klára mým rodičům na špatně umyté talíře servírovala čínu z restaurace ve vedlejší ulici.

V ten moment jsem se za ni vyloženě styděl. Sledoval jsem, jak se moje maminka pohrdavě přehrabuje v levné koupené večeři a u toho si prohlíží mou pomačkanou košili.

„Takhle pomačkaně chodíš do práce? To z tebe teda musí mít radost,“ utrousila a já jsem potupeně sklopil oči.

„Klára neumí žehlit.“

Helena (36): Moje tchyně je expertka na dárky. Nejvíc mě dostala tajemná krabice, která se hýbala

Krása prý není vše

Klára také zásadně nemyla nádobí, a tak jsem se do toho po obědě pustil sám. Do kuchyně za mnou přišla mamka a soucitně mi položila ruku na rameno.

„Vždycky jsem si myslela, že si najdeš a vezmeš nějakou hospodyňku do domácnosti,“ povzdechla si tiše, „a ty si najdeš někoho, kdo ani neumí vařit. Co vařit, zametat! Řekni mi, co se ti na téhle náně proboha líbí?“

„Je krásná, všichni mi ji závidí,“ začal jsem automaticky a než jsem stihl vymyslet další důvody, mamka mi skočila do řeči.

„A záviděli by ti ji, i kdyby věděli, že ti ani neuvaří? Že neuklidí, že nic neudělá? Že je neschopná? Krása není všechno.“

Iva (38): Ve skříni jsem objevila cizí dámské prádlo. Patřilo mému manželovi

Rozhodl jsem se od ní odejít

Věděl jsem, že má pravdu, že vztah s Klárou dlouhodobě nedává smysl. Stálo mě to hodně přemáhání a hodně sil, ale postupně jsem se rozhodl se s ní rozejít. Nechtěl jsem ji opouštět, byla vedle mě jako moje trofej, moje krásná a dokonalá žena, v soukromí jsem ale jen kroutil hlavu nad její neschopností a nad tím, jak je k ničemu a nic nedokáže. Teď už vím, že se nesmím tolik dívat na vzhled, ale také na to, jaký ten člověk ve skutečnosti je.

Další příběhy ze života →

Kateřina (29): Rozchod mě připravil o partnera, ale o společné psy jsem bojovala do poslední chvíle

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].