Klára (30): Přiznání mé sestry mi dalo zabrat. Kvůli rodinnému tajemství mě nemá ráda

Svou sestru Veroniku jsem vždycky považovala za svou druhou polovičku. Dokázaly jsme si povídat celé hodiny, dokončovaly jsme za sebe věty a znaly všechna svá tajemství. Maminka často opakovala, že má doma dvě kamarádky, které se nikdy nezradí. Celý život jsem tomu věřila a byla jsem si jistá, že bychom jedna pro druhou udělaly cokoliv. O to víc mě bolelo, když jednoho večera pronesla slova, která všechno změnila.

Ivana (54): Sestrám nedochází, jak náročné je pro mámu a mě připravovat všechny rodinné obědy a oslavy

Tajemství mé sestry

Začalo to drobnostmi. Veronika se mi stále častěji vyhýbala a přestávala odepisovat na zprávy. Mizela na celé víkendy, aniž by vysvětlila, kde byla. Přičítala jsem to stresu z nové práce nebo snad tajnému vztahu. Nevyptávala jsem se, i když mě to trápilo.

Když máma slavila narozeniny, Veronika přijela pozdě, bez dárku a s pohledem upřeným do telefonu. Cítila jsem, jako by mezi námi vyrostla zeď. Netušila jsem, že to nejhorší teprve mělo přijít.

Večer, když jsme seděly u vína už jenom my dvě, Veronika byla hlasitější než obvykle. A začala říkat věci, které nebyly vůbec vtipné. S ironickým úsměvem prohodila poznámku o naší „svaté“ matce a o tom, že jsme celý život žily v pohádce. Když jsem se jí zeptala, co tím myslí, dodala: „Ale no tak. Táta byl spíš tvůj než můj. Možná ti to máma jednou řekne, až sebere odvahu. Já už vím všechno.“ Tak mě to zaskočilo, že jsem se beze slova zvedla a odešla domů.

Klára (37): Sestře jsem půjčila padesát tisíc. Místo jídla pro děti si koupila drahé oblečení a začala se mi vyhýbat

Pravda o mé sestře

Celou noc jsem nespala, v hlavě mi zněla její slova o tátovi. Co tím myslela? Druhý den ráno jsem šla za maminkou. Když jsem se jí na to zeptala, její zděšený pohled mi na klidu nepřidal. Pak tiše dodala, že je to pravda, ale Veronika neměla právo o tom mluvit.

Hned jsem se vypravila za sestrou. Na otázku, proč mi to udělala, jen opovržlivě odsekla, že jsem vždycky měla všechno: tátovu lásku, jeho hrdost i péči. Ona se prý vždy cítila jako ta druhá. Když jí máma prozradila pravdu, všechno do sebe zapadlo. Cítila se podvedená a už nedokázala dál předstírat, že mě má ráda.

S Veronikou jsem nemluvila už tři měsíce. Nechci a nemůžu se na ni dívat jako dřív. Pochopila jsem, že jsem věřila obrazu sestry, který jsem si sama vytvořila. Ona zatím v sobě dusila žárlivost a zášť. Nejvíc mě bolí, že mi to neřekla dřív. Mohla si se mnou promluvit a našly bychom nějaké řešení, aby se netrápila. Možná jednou přijde den, kdy se to změní. Teď mě trápí, že sice mám sestru, ale ona si vybrala, že už nechce být mojí sestrou.

Lucie (31): Jsem naštvaná, že jsem u rodičů na druhé koleji. Opět se ukázalo, že mají raději mou sestru

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].