Antonín (56): Netušil jsem, jak žárlivou fúrii mám za manželku. Odkopala se navíc v naprosto nevhodné situaci

Antonín vzal manželku Ljubu na setkání amatérských stavitelů maket letadel. Skoro všichni přišli v doprovodu svých drahých poloviček. Večer se  vydařil, přesto dostal Antonín doma pořádně vynadáno.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 28. 07. 2025 07:00

Modely letadel, to bylo moje. Stavěl jsem je od dětství. Některé dokonce létaly. S partou chlapů jsme si svou zálibu udrželi i v době, kdy už jsme měli rodiny a děti. Setkávali jsme se pravidelně a ukazovali si fotografie nových modelů.

Moje záliba manželce nevadila

Ljubu jsem poznal v době, kdy jsem jezdil na závody v létání. A moje modely vyhrávaly. Ljuba moji zálibu sdílela a dávala mi dostatek prostoru, abych si mohl hrát. Dobře věděla, že kdo si hraje, nezlobí. Asi ji uklidňovalo, že jsem byl věčně zalezlý v dílně a tam si lepil, brousil a natíral.

Rodinu jsem nezanedbával. Zalézt si a věnovat se svému koníčku jsem si dovolil, až když jsem měl všechnu práci hotovou. Někdy je se mnou stavěl i syn, kterého ale moje záliba nijak zvlášť nenadchla. Byl spíše sportovní typ a sedavý koníček, u kterého se musí obrnit trpělivostí a precizností, pro něj nebyl to pravé ořechové.

Spokojené manželství si nemohu vynachválit

S manželkou jsme vychovali děti, postupem času se přestaly konat závody modelů a upadlo i naše setkávání s podobnými nadšenci. Nevadilo mi to, lepil jsem si letadla ve své dílně a domů přiběhl až na zavolání: „Večeře!“ Roky plynuly, a najednou jsem ve schránce našel dopis od známého.

Prý se pořádá setkání amatérských stavitelů maket letadel. Srdečně zvány jsou i jejich drahé polovičky. Nadšeně jsem potvrdil účast a těšil se jako malý kluk. Po letech uvidím kamarády a známé. Popovídáme si o nových zkušenostech, dáme si něco dobrého k jídlu a to v doprovodu manželek.

Byl jsem galantní, ale otočilo se to proti mně

Setkání bylo fajn a splnilo moje očekávání. Když jsme se loučili, šel jsem vyprovodit známého k autu. Dorazil s manželkou i skoro dospělou dcerou. Pršelo, a tak jsem si svlékl sako a přehodil ho jeho dceři přes ramena. Držel jsem jí nad hlavou deštník a u auta se se známým rozloučil. Slíbili jsme si, že se v brzké době navštívíme.

Když jsem dorazil do restaurace, manželka už tam nebyla. Stála v dešti u auta a z očí jí šlehaly plameny. „Proč jsi na mě nepočkala v restauraci? Taky bych tě schoval pod deštník,“ vyčetl jsem jí. Schytal jsem to ve velkém. Ljuba mi udělala parádní žárlivou scénu, že jsem radši pomohl mladé holce než staré manželce. Že ona zmokla, zatímco slečna si šla pod deštníkem. Nechápal jsem. Ljuba mě dokonale zaskočila. Žárlit tedy umí pořádně.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články

Další články