Paralukostřelkyně Tereza Brandtlová: Nevzdávejte to a najděte si sport, který vás bude bavit

Nakupte v prodejnách Albert jakýkoli produkt od společnosti Procter & Gamble, třeba prací prostředky Ariel, aviváže Lenor, Jar na mytí nádobí, plenky Pampers, šampony Head & Shoulders či Pantene a mnoho dalšího – prostě to, co v domácnosti potřebujeme pomalu každý den. Můžete mít jistotu, že část z ceny zboží, a tudíž i vašich peněz zamíří na podporu sportovních aktivit handicapovaných dětí.

Do projektu společnosti Procter & Gamble podporujícího program Českého paralympijského výboru Parahrátky, se zapojila i paralukostřelkyně Tereza Brandtlová. Bývala aktivní sportovkyní už v dětství, proto dobře ví, jak důležitý sport pro děti, a to i ty s handicapem, je. Po úrazu hledala cestu, jak se ke sportu vrátit a objevila paralukostřelbu. Okamžitě měla jasno, že je to sport přesně pro ni. A právě tohle chtějí Parahrátky umožnit všem dětem, které žijí s handicapem, který dnes už neznamená, že se musejí sportu vzdát.

Tereze se úraz stal před dvaceti lety na dovolené při autonehodě. Bylo jí zrovna osmnáct, zlomila si krční obratle a porušila míchu. Už od dětství se věnovala baletu a gymnastice, potom začala závodně tancovat, ráda ale také lyžovala, jezdila na kole a na bruslích a plavala.

Pocit, který nejde popsat

Sport ji bavil a těšil, byla ve společnosti kamarádů se stejnými zájmy, učila se disciplíně, měla zdravou sebedůvěru, respekt ke druhým, ale i k pravidlům, šla si za svým a učila se vyhrávat i prohrávat.

K lukostřelbě se dostala v roce 2017. „Byla jsem na pobytu v Centru Paraple, kde jsem dostala možnost si vyzkoušet lukostřelbu. Už při jízdě na střelnici mi jedna z ergoterapeutek Iva řekla, že na střelnici bude náš nejlepší paralukostřelec David Drahonínský a že hledá kvadruplegičku do mix teamu, která by chtěla střílet. Smála jsem se, protože ještě v tu chvilku by mě ani ve snu nenapadlo, co bude následovat. Když jsem poprvé vystřelila, dodnes ten pocit neumím popsat. Bylo to jako když už jsem někdy v životě střílela. Jako když zapadnou dva puzzle do sebe,“ popisuje Tereza s tím, že lukostřelba ale nebyla prvním sportem, který po nehodě vyzkoušela. Otestovala handbike, monoski, golf, tenis, boccia, ping-pong nebo třeba potápění. „Ale u žádného jsem neměla pocit jako u střílení, a to byl asi ten moment, kdy jsem věděla, že budu střílet i v budoucnu. To, že to bude vrcholově přišlo postupně s tím, kdy jsem poznávala svět lukostřelby.“

Právě s ohledem na to, jak pro Terezu byl sport a pohyb vždy důležitý, dobře ví, jak může pomoci dětem s handicapem. A proto podpořila projekt společnosti Parahrátky. „Zapojila jsem se proto, protože jde přeci o děti. A kdo jiný, než my dospělí by jim měl jít příkladem. Ukázat jim, že to, že má někdo handicap neznamená, že je něco méně. Mluvit by se o sportu handicapovaných mělo všeobecně více. Je mezi námi spousta špičkových sportovců na světové úrovni. A to by mělo být vidět. Tím, že se to dostane více do podvědomí lidí, se více zbourá pomyslná clona mezi zdravými a handicapovanými,“ vysvětluje Tereza, kterou těší, že si handicapované děti našly sport, který je baví a vzkazuje jim, že je třeba vydržet a makat na sobě.

A jaký vzkaz má pro ty, kteří si svůj sport teprve hledají? „Ať vyzkouší každý sport, který půjde. Věřím, že si najdou to, co je bude bavit. Najdou si nové přátele, zažijí spousty legrace a prožijí plno nových zážitků.“

Bourání clon mezi zdravými a handicapovanými

Po úraze ji v další cestě životem motivovala hlavně rodina. „Věděla jsem, že když na tom budu špatně já, bude to mít dopad na celou moji rodinu. Postupem času ale zjistíte, že vozíkem život nekončí, jen se vám otevřely jiné cesty. Myslím si, že velkou roli hrál právě i sport, který jsem před úrazem dělala. Byla jsem cílevědomá, zvyklá bojovat a nevzdávat se,“ poznamenává Tereza s tím, že největší oporou jí vždy byla zejména maminka. Před nehodou ji vozila na tréninky, závody a všemožně jí fandila, po úraze podpora neoslabila, ba naopak. A teď, kdy při tréninku musí mít asistenta, který jí pomáhá třeba se složením luku, chozením pro šípy a spoustou jiných věcí, jí po boku pořád stojí máma! „Také mám velkou oporu v rodině a v trenérce Lídě.“

Velké sny a malé cíle

Tereza má před sebou velké výzvy, kvalifikovala se totiž na Paralympiádu v Paříži, místo v týmu si zajistila už v červenci 2023, kdy na Mistrovství světa získala s kolegou Davidem Drahonínským zlato v mix teamu. Teď tak Tereza sní o medaili!

„Můj úplně první sen, když jsem začala střílet, byly LPH v Tokiu 2020. To se mi povedlo. Postupem času ale zjistíte, že je sice dobré mít velké sny, ale je také důležitě mít ty malé cíle, ke kterým směřujete den za dnem,“ vysvětluje Tereza.

A co by vzkázala těm, kteří se se svým handicapem teprve těžce smiřují a jsou na začátku složité životní cesty? „Hlavně, ať to nevzdávají! Ať každý den hledají hezké okamžiky, pro které stojí žít. Najít si něco, co je bude bavit, ať je to cokoliv.“