Erik (30): Manželka mě nerespektuje. Chtěla by chlapa v obleku, co vydělává balík

Můj život mi vyhovoval a neplánoval jsem na něm nic měnit. Pracuju jako grafik na volné noze – z domova, v teplákách a většinou po nocích. Pro mou ženu Annu jsem byl „ten, kdo si hraje s obrázky“. Kdysi mě podporovala, opravdu. Když jsem opouštěl stálé místo a začínal od nuly, obdivovala mou odvahu. To ale bylo v době, kdy ještě nevydělávala třikrát tolik co já.

Po pěti letech manželství jako bychom žili ve dvou různých světech. Ona je úspěšná manažerka, věčně ve spěchu s telefonem přirostlým k ruce, já zase tichý a citlivý grafik, možná až příliš zaměřený na detaily. Dříve to považovala za mou přednost, dnes od ní slyším jen, že se musím vzchopit a že chlap má rodině zajišťovat stabilitu.

Tadeáš (46): Když jsem vydělával, bylo vše zalité sluncem. Pak musela manželka táhnout rodinu sama a oheň byl na střeše

Podle manželky nejsem chlap

Jednoho večera se vrátila z práce a sotva za sebou zavřela dveře, prohodila ke mně: „Zase jsi celý den proseděl u toho tabletu?“ Dělal jsem zrovna projekt pro klienta z Berlína a snažil jsem se jí klidně vysvětlit, že jde o velkou podzimní kampaň. Jen se uchechtla a s despektem se zeptala, kolik za to dostanu a jestli to zas nebude nějaká almužna.

Ta slova mě zasáhla víc než kdy dřív, možná proto, že šlo o prestižní zakázku. Po chvíli ticha dodala, že jsem ji jako muž i partner prostě zklamal. Zeptal jsem se, jestli je to proto, že nevydělávám tolik, co ona. Odpověděla, že nejde o peníze, ale o to, že jsem uvízl na místě a odmítám dospět. Cítil jsem, jak se mi třese hlas, když jsem se jí zeptal, jestli mnou prostě jen pohrdá. S bradou hrdě zdviženou odvětila: „Nezasloužíš si respekt, nechováš se jako chlap.“

Miroslav (42): Manželka plánovala svůj nový život, do kterého mě nepřizvala. Nikdy to nepochopím

Sestra mě chápe

Po té hádce jsem se cítil naprosto zničený. Nakonec jsem se sebral a odjel ke své mladší sestře Katce, jedinému bezpečnému přístavu v mém životě. Když jsem jí řekl, co se stalo, nevěřila vlastním uším. Snažila se mě uklidnit a opatrně naznačila, že Anně na mně možná už prostě nezáleží a že lidé spolu někdy zůstávají jen ze zvyku.

Připomněla mi, že jsem pro ni dřív býval umělec. Já jsem se ale stále snažil Annu omlouvat stresem v práci, i když jsem tušil, že sestra má pravdu. Dodala mi odvahu. Řekla, že nejsem žádný ztroskotanec, ale citlivý a loajální chlap. Problém prý není ve mně, ale v Anně.

Martin (38): Manželka si za naše peníze nechala udělat zuby. Pak mě podvedla a požádala o rozvod

Naše manželství je u konce

O pár dní později jsem se vracel domů z obchodu a už na chodbě jsem zaslechl hlasy z našeho bytu. Poznal jsem hlas Annina bratra Tomáše, typického „alfa samce“, se kterým jsme si nikdy nerozuměli. Právě jí říkal, že s takovým umělcem budou vždycky jen potíže. Ona mu odpověděla, že si myslela, že se vzchopím, ale chybí mi ambice.

Naslouchal jsem dál a slyšel ji říct tu nejhorší větu: „Kdysi jsem ho milovala, ale teď už k němu nic necítím.“ V tu chvíli jsem vešel dovnitř. Oba ztuhli. Podíval jsem se jí přímo do očí a řekl, že jsem netušil, jak moc mnou pohrdá. A že teď konečně chápu, proč se ke mně tak chová.

Ještě ten večer jsme si sedli ke stolu a já se jí zeptal, proč mě prostě nemůže podpořit. Odpověděla chladně, že není moje matka, ale žena, a že potřebuje muže, ne dítě. Když jsem se zeptal, jestli je to tedy konec, bez zaváhání přikývla. „Už dávno,“ dodala tiše. Vstal jsem, vzal si bundu a klíče a oznámil, že byt jí nechávám a budu bydlet u Katky. Dveře se za mnou tiše zavřely, stejně jako poslední kapitola mého života.

Karel (55): Manželka se na stará kolena se rozhodla, že bude cestovat. Utrácí naše společné peníze na stáří

Možná přece jen něco umím

Druhý den ráno jsem seděl v poloprázdné kavárně a snažil se přijít na to, co dál. Cítil jsem se prázdný, jako by se můj svět rozpadl na tisíc kousků. Přesto jsem musel fungovat. Měl jsem odevzdat zakázku reklamní agentuře a slíbil jsem, že se ještě zastavím podepsat nějaké papíry.

Když jsem tam dorazil, chtěl jsem to mít rychle z krku a zmizet. Zastavil mě mladý manažer, který se mě zeptal, jestli jsem dělal tu kampaň s plavkami. Přikývl jsem. „Chlape,“ řekl nadšeně, „ta kampaň nám zachránila zadek! Klient byl unešený. Děláte fakt geniální práci.“

Nevěděl jsem, co říct. Poprvé po mnoha měsících mě někdo ocenil. Z agentury jsem odcházel s pocitem úlevy. Věděl jsem, že peníze mi život nespraví, ale ta chvála mi dala naději. Možná přece jen něco umím a nemám se za co stydět.

Adam (30): Až po svatbě jsem zjistil, že moje manželka věří na pověry. Podle mě není normální, co doma předvádí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].