
Dana se vdala do rodiny, kde tchyně hraje důležitou roli. Nejdříve dirigovala svého muže, ale když zemřel, svoji energii a pozornost upnula výhradně na syna – a tím začal problém. Podle Dany ho tchyně citově vydírá a manipuluje s ním. A on si to bohužel nechá líbit...
Přiznám se, že tchyni jsem nemusela hned od začátku. Už při první návštěvě u nich doma jsem nevěřícně koukala, jak je její manžel podpantoflák a skáče poslušně, jak ona píská. Dost mě to tehdy pobavilo a zároveň mi bylo tchána líto. Jenže situace se zkomplikovala a tchyně si našla novou oběť. Svého syna, který se bojí maminku odmítnout...
Snažila jsem mít pochopení
Když Honzova maminka ovdověla, měla jsem samozřejmě soucit a chápala jsem, že o to silnější bude mít se svým jediným synem pouto. Také jsem chápala, že ho potřebuje víc než kdy dřív. Ale netušila jsem, že to nebude jen nějaké období, kdy se dostane z nejhoršího. Vždy totiž na mě působila svěžím a aktivním dojmem. Hezky se o sebe starala, takže byste jí klidně hádali o pět let méně.
Na rozdíl od jiných důchodkyň si také nikdy nestěžovala na zdraví a snažila se udržovat v kondici. Několikrát týdně plavala, cvičila jógu nebo si užívala nordic walking. Jenže co odešel tchán, všechno se změnilo. Hlavně její psychika. A upnula se na svého syna úplně nezdravým způsobem.
Tchyně mu volá několikrát za den. Když nezvedne telefon, začne posílat zprávy o tom, jak něco potřebuje, jak se jí něco stalo, jak se necítí dobře, jak je jí smutno... Honza pak okamžitě sedne do auta a jede k ní. I na úkor našich rodinných plánů. Snažila jsem se mít trpělivost, ale když už děti začaly brečet, že nepojedeme na slíbený výlet do zábavního parku, protože tatínek zas musí nutně za babičkou, došla mi trpělivost. A to nemluvím o zrušeném divadle nebo jeho dřívějším odjezdu z dovolené. Můj soucit šel najednou stranou.
Citové vydírání má v malíčku
„Ta ženská to snad dělá schválně!“ proběhlo mi hlavou. Neřeknu, kdyby na tom byla opravdu špatně, potřebovala nutně pomoct – ale ona je schopná během jediné návštěvy přesvědčit Honzu, že bez něj vůbec nemůže existovat. Začne se šíleně litovat a hrát dojemné divadlo. A on? Ten jí na to pokaždé skočí. Přitom ví, že má vlastní rodinu, práci, povinnosti... A nám s dětmi nezbývá, než to chápat a mít trpělivost.
Nedávno tchyně volala, že si něco udělala s nohou. Že nemůže vůbec chodit. Honza za ní začal jezdit obden s nákupem. Když už tam byl, ona si pokaždé ještě nějakou práci vymyslela. Takže se vracel pravidelně pozdě domů. Připadalo mi to přehnané, ale pořád jsem se držela.
A pak se stalo něco neskutečného. Tchyni jsem potkala v centru města. Neviděla mě. Šla s kamarádkou z kavárny, smála se, v ruce měla tašky a kulhat rozhodně nemusela. Stála jsem za rohem s naprosto šokovaným výrazem. I přestože mě to na jednu stranu vlastně nepřekvapilo.
Nevěří mi a brání ji za každou cenu
Večer jsem to už nevydržela a Honzovi všechno řekla. Vyčetla jsem mu, že na nás kašle, že se mi nelíbí, jak ho maminka využívá a že je slaboch, protože neumí říct ne. A ona, že navíc lže. A vylíčila jsem mu, jak jsem ji viděla skotačit ve městě. Místo aby se nad tím zamyslel, naštval se. „Ty mámu nesnášíš od začátku. Vidíš v ní jen to špatné. Ale já se na ni nemůžu vykašlat a je mou povinností ji pomoct,“ řekl mi a tím to utnul.
A co já? A naše děti? My nejsme důležití? Cítím se fakt bezmocně. Nejde o to, že bych mu chtěla zakazovat vztah s jeho mámou. Ale vadí mi, že je to jasná manipulátorka, která umí hrát na city. A sobecky se snaží si syna přivlastnit. A vůbec jí nedochází, že má taky svůj život a rodinu. A to vše pomalu, ale jistě ničí. Bojím se, že jestli se něco nezmění, tak to náš vztah nevydrží.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].