
Ivana je s manželem Petrem skoro dvacet let ve spokojeném manželství. Vychovávají spolu čtyři děti a páté je na cestě. Tchýně se nelichotivě vyjadřuje o jejich rodině a Ivana cítí, že tchýně překročila mez, kterou je ochotná Ivana tolerovat.
Co je dneska víc než spokojená a fungující rodina? A přesto je to pro tchýni málo a neustále má nějaké připomínky. Hlavně ohledně počtu našich dětí.
Třetí dítě bylo pro tchyni doslova nestravitelné
„Máte holku a kluka. Páreček. Co víc chcete? Problémy s autem a místem v domě. Já se vám divím,“ vedla si svůj monolog už po několikáté tchyně. Když jsme rodičům prozradili, že čekáme třetí dítě, tchyně byla vysloveně proti. A přitom se jí naše děti vůbec netýkají. Nepožadujeme hlídání a nikdo nám nic neplatí.
Když jsem byla počtvrté těhotná, tchyně si vzala manžela stranou a začala ho prý poučovat o antikoncepci. Doslova mu prý řekla, zda jsme někdy slyšeli o chráněném sexu. „Sex je zábavou chudých. Vypadáte, jako byste neměli televizi a neuměli si najít jiný večerní program než v posteli,“ remcala. Mně do očí nic neřekla, ale také ohledně mého jiného stavu neprojevila jedinou pozitivní reakci.
Čtyři děti jako klíč ke štěstí
S manželem jsme vždy toužili po velké rodině. Všechna moje těhotenství i porody byly bezproblémové, a tak byl osud na naší straně. Brali jsme to jako požehnání. Byli jsme předurčeni k tomu mít hodně dětí. Bez zdravotních komplikací. Děti nás nabíjely a skutečně jsme od prvního dne s manželem propadli výchově našich dětí.
Je pravdou, že čtyři děti jsou logistický oříšek. Nové prostorné auto nás finančně trochu zatížilo, ale tím, že rádi jezdíme na výlety, to byla smysluplná investice. Máme velký dům po prarodičích a nevadí nám, že nemáme moderní vybavení. Náš dům žije. Je plný fotografií, hraček a vzpomínek. I na jeho původní obyvatele. Nic pro milovníky šedo-bílého zařízení interiéru.
Poslední přírůstek do rodiny nás nadchnul
Vzhledem k věku jsem si myslela, že jsme kompletní. Ale ne, zjistila jsem, že jsem opět těhotná. „Lásko, děkuji. Jsem nadšený. Pět dětí, to jsem si vždy přál,“ rozněžnil se manžel. Ale to byl asi jediný. I moji rodiče nechápavě kroutili hlavami. Mlčeli, zdrželi se netaktních poznámek, ale bylo na nich vidět, že jsme je hodně překvapili.
Zticha bohužel nezůstala tchyně. Opět si vzala mého manžela stranou, ale dostatečně nahlas, abych to slyšela, také spustila: „Stydím se za vás. Co tomu řeknou lidi? Víš, kdo má pět dětí... socky. Jste jako cirkusáci. Styď se!“ vynadala svému synovi. Petr si to nenechal líbit. Chytil svou matku za ruku, vrazil jí do ruky kabelku a poděkoval jí za návštěvu. Než se rozkoukala, stála na ulici. U mě ta osoba skončila. Je to bestie, co nemá slušné vychování. A myslím si, že ztratila i syna.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].