Adam (45): Moje dcera si neustále s někým psala na telefonu. Nejprve jsem si myslel, že jde o spolužáky, ale realita byla děsivá

vyděšený muž
Zdroj: Freepik

Adamovi se zdálo zvláštní, kolik času jeho dcera tráví na telefonu a na sociálních sítích. Jednoho dne se jí podíval do počítače a zjistil něco šokujícího...

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 24. 06. 2025 15:00

Dcera trávila na telefonu víc času než obvykle, ale říkal jsem si, že to je normální. Třináct let, začínající puberta, zprávy od spolužáků, sociální sítě, to všechno k tomu věku patří. Když jsem se jí občas zeptal, s kým si tolik píše, odbyla mě, že s kamarádkami. Nechtěl jsem být ten přehnaně podezřívavý rodič, takže jsem to dál neřešil.

Ty zprávy mě vyděsily

Pak jsem si všiml, že má mobil pořád u sebe. I na záchod si ho brala. A jednou v noci jsem ji přistihl, jak si s někým šeptem volá pod peřinou. Když jsem vešel, hned zavěsila a tvářila se, že o nic nejde. Bylo mi jasné, že si nepíše s Terezou nebo Aničkou ze třídy.

Rozhodl jsem se, že se na to podívám. Když byla druhý den ve škole, otevřel jsem její notebook. Byl přihlášený, zprávy z Instagramu i Facebooku otevřené. To, co jsem tam našel, mi vzalo dech. Psala si s několika muži. Všichni mnohem starší. Někteří jí říkali, že je krásná, že má krásné oči. Jeden jí poslal fotku bez trička. Jiný se jí ptal, jestli si někdy přála být modelkou. A další jí navrhoval, že by se mohli sejít „jen na kafe, bez stresu“.

Projel jsem si profily těch chlapů. Někteří měli rodiny, děti. Jeden z nich měl mezi fotkami i svou ženu. Ve zprávách jsem našel, že jim psala, že je jí třináct, ale všichni to odbývali. „Vypadáš starší, takže to nevadí. Na svůj věk jsi vyspělá.“ Nikdo se neptal. Nikomu to nevadilo.

Museli jsme si o tom promluvit

Bylo mi z toho zle. Zároveň jsem ale věděl, že musíme něco udělat. Zavolal jsem manželku a večer jsme si s dcerou sedli ke stolu. Nešlo na ni hned křičet, nechtěli jsme ji zastrašit. Ale bylo jasné, že si vůbec neuvědomuje, s kým si píše. Myslela si, že si jen povídá. Že je to jen hra.

Ukázali jsme jí zprávy, mluvili jsme s ní o tom, co všechno může taková komunikace způsobit. Naštěstí na nic ještě nedošlo. Nikdy se s nikým z nich nesetkala. Ale mohla. Byla kousek od toho.

Od té doby máme doma jasná pravidla. O sociálních sítích se mluví otevřeně. Dali jsme jí víc důvěry i víc informací. Ne proto, abychom ji kontrolovali, ale aby věděla, co se může stát, když někdo není tím, za koho se vydává. Protože internet není jen hračka. A někdy není ani bezpečný.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Doporučené video

Související články

Další články