
Patricie nikdy nechtěla vyčnívat. Když zjistila, že její tichá a spořádaná máma točí videa na internet, nevěřila svým očím. Pak to bylo ještě horší, všichni ve škole si z Patricie začali dělat legraci kvůli mámě.
Na vysoké škole jsem rozhodně nepatřila mezi párty typy – raději jsem zašla do kavárny než na večírek, poslouchala jsem podcasty a ignorovala sociální sítě. Lidé mi často říkali, že jsem na svůj věk moc vážná. Možná proto, že jsem musela dospět dřív než ostatní. Věděla jsem, že život není žádná pohádka.
Měly jsme jen jedna druhou
Jsem citlivá, ale nedávám to najevo. Víc než slzy mě bolí stud – a nejvíc ten veřejný. Záleží mi na tom, jak působím. Ne proto, abych se zalíbila, ale aby mě lidé brali vážně.
Bydlím s mámou. Vždycky jsme doma byly jen my dvě. Celý život strávila v kuchyni nebo u žehlicího prkna – typická máma. Spíš tichá, nenápadná, v ústraní. Byla jako kulisa mého života. Někdy jsem ji obdivovala za trpělivost, častěji mi jí ale bylo líto. Myslela jsem si, že já jsem ta „modernější“ a máma prostě jen nějak přežívá. Jenže pak se všechno změnilo.
Začalo to nenápadně. Vybíjel se mi mobil, a tak jsem šla hledat nabíječku. Máma vždycky měla nějakou po ruce. Vešla jsem do jejího pokoje, otevřela jednu zásuvku, pak druhou. Na nočním stolku jsem narazila na její telefon. Ze zvědavosti jsem ho zapnula. Její heslo bylo datum mého narození.
Vždycky měla v telefonu fotky květin, koláčů a našeho kocoura. Jenže tentokrát jsem si všimla, že má nainstalovaný TikTok. Překvapilo mě to. A tak jsem ťukla na tu ikonku...
Máma mě šokovala
Hned se spustilo video a na něm byla moje máma v krátkých šatech a s výrazným make-upem. Tancovala v kuchyni na nějaký hit, který jsem neznala. Působila energicky a sebevědomě. Usmívala se jako puberťačka. Následovalo další video – opět tanec, přehnané pózování, otočky a filtry! Moje máma měla účet na TikToku a stovky zhlédnutí...
Byla jsem z toho v šoku. Měla jsem pocit, že někdo zbořil můj svět – ten pečlivě uspořádaný, rozumný a společensky přijatelný. Máma se najednou stala někým, koho jsem neznala. Někým, za koho jsem se trochu styděla...
Zavolala jsem své nejlepší kamarádce. Potřebovala jsem podpořit a slyšet, že se mi to nezdá. Když Marta přišla, pustily jsme si ta videa. „Hele, alespoň má odvahu,“ řekla.
„To není odvaha. To je trapas,“ sykla jsem. Chtěla jsem, aby mě podpořila. Aby byla stejně pobouřená jako já. Ale jen se na mě podívala, jako by chápala něco, co mi nedocházelo...
Pohádala jsem se s mámou
Ten večer jsem s mámou už nepromluvila. Vyhýbala jsem se jí. Když přišla do kuchyně, já odešla. Netušila jsem, jak se k ní mám chovat. Vřelo to ve mně – vztek, stud, strach... a žárlivost. Nechtěla jsem si to přiznat, ale byla tam. A sílila.
Zlom přišel o tři dny později. Na chodbě školy někdo zakřičel: „Hele, to je ta s TikTok-mámou!“ A všichni se rozesmáli. Dělala jsem, že to neslyším. Došla jsem na konec chodby a pak jsem se rozběhla domů.
Mámu jsem našla sedět u stolu. Usmívala se a zírala do telefonu. „Proč to děláš?! Chceš mě zesměšnit?!“ zakřičela jsem.
Máma zvedla oči. Nevypadala překvapeně. „Ne všechno se točí kolem tebe. Třicet let jsem byla nikdo. A teď si mě konečně někdo všímá.“
„Já tě viděla každý den. Ale teď už v tobě nevidím mámu.“
Úsměv jí zmizel z obličeje. Byla ticho. A pak začala plakat. Nemohla jsem to vydržet. Odešla jsem. Bylo mi jedno, kam jdu, hlavně že jdu pryč od ní...
Co když ji špatně chápu?
Další dny jsem domů chodila co nejpozději. Jedla jsem, co zrovna bylo v lednici, zavírala jsem se ve svém pokoji. Máma se snažila mluvit se mnou, ale odpovídala jsem jednoslovně, nebo vůbec. Ve škole to bylo ještě horší. Když jsem šla po chodbě, slyšela jsem smích. Pořád jsem měla v hlavě ta videa, ten hlas, ty pohyby, ty komentáře... Už jsem nebyla Patricie. Byla jsem „ta s TikTok-mámou“.
Na jedné přednášce si vedle mě sedl Kamil. „Tvoje máma je na TikToku zábavnější než ty v reálu...“ zašeptal.
„Drž hubu,“ vyjela jsem na něj a odsedla jsem si.
Nedokázala jsem se soustředit na školu, cítila jsem zlost, zklamání a stud. Ale čím déle to trvalo, tím silněji jsem cítila i něco dalšího. Něco, co jsem nechtěla pojmenovat. Máma udělala věc, kterou bych já nikdy nedokázala. Ukázala se světu. A i když jsem to nechápala, začínala jsem jí to závidět. Vždycky jsem ji viděla jen jako mámu. Tu, co mě podporuje, vaří, žehlí, je doma a hlavně neruší. A teď jsem viděla ženu, která od života chtěla víc.
Dnes jsem mámou i já. Mám roční dceru Julču a manžela, který hodně pracuje, takže je často pryč. S dcerou jsem pořád sama. Jsem unavená a někdy si připadám neviditelná.
Jednou jsem na internetu narazila na staré video. Máma se na něm smála a tančila v kuchyni jako v nějakém videoklipu. Měla výrazný make-up a dívala se přímo do kamery. Napsala jsem jí zprávu: „Tenkrát jsem tě nechápala. Teď už ti asi začínám rozumět. Děkuju, že jsi měla odvahu.“ Nečekala jsem odpověď. Prostě jsem jí to potřebovala říct...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].