
Alena si odjakživa představovala svou svatbu jako ten nejkrásnější den. Chtěla, aby byl naprosto dokonalý a aby vzpomínky na něj v podobě fotografií hřály celý život. Její plány však narušila matka jejího budoucího manžela, která se dopustila nevídaného společenského faux pas.
Když mě můj přítel Petr požádal o ruku, byla jsem štěstím bez sebe. Petr je velmi citlivý muž a věděl, jak moc si potrpím na romantická gesta. Připravil pro nás proto výlet do Krkonoš na Sněžku.
Přítel mě požádal o ruku
Vstávali jsme ještě za tmy, abychom stihli východ slunce na naší nejvyšší hoře. Při prvních paprscích mě Petr na vrcholu Sněžky požádal o ruku. Poklekl a s dojetím v hlase řekl: „Aleno, jsi světlem mého života. Chci s tebou sdílet každý den, usínat vedle tebe a probouzet se s tebou. Staň se mou ženou.“ Poté mi na prst navlékl nádherný prsten.
Od té chvíle se můj život točil jen kolem svatebních příprav. Muselo to být perfektní, přesně tak, jak jsem si to jako malá holka vysnila. Toužila jsem po velké oslavě plné smíchu, tance a radosti, při níž se naše dvě rodiny symbolicky spojí v jednu.
Do příprav na svatbu jsem dala všechno
Vytvořila jsem vlastní svatební oznámení, každé bylo ručně zdobený originál. Celá svatba se měla nést v odstínech pudrově růžové. V této barvě jsem měla ubrusy, které doplňovala bílá květinová výzdoba. Dort, menu, zasedací pořádek – vše jsem měla promyšlené do nejmenšího detailu. Restaurace byla skvělá a ve všem mi vyšla vstříc.
Mé čtyři nejlepší kamarádky mi šly za družičky a společně jsme vybraly šaty, které jim slušely a ladily s celkovým konceptem. Petr souhlasil se světlým oblekem a i když jsem měla pocit, že své nadšení pro mé nápady trochu hraje, byl mi obrovskou oporou. Všechno schválil a finance neřešil. Chtěl hlavně, abych byla šťastná.
Tchyně mi svým výběrem šatů zkazila svatbu
Při každé rodinné návštěvě jsem nadšeně líčila pokroky v přípravách. Jediné, co jsem držela v tajnosti, byly mé svatební šaty. Prozradila jsem jen, že budou tradičně bílé. Konečně nastal den D. Když jsem se podívala do zrcadla, vehnalo mi to slzy dojetí do očí. Připadala jsem si jako princezna z pohádky – s dokonalým účesem, make-upem a v nádherných bílých šatech s bohatou tylovou sukní.
Mé nadšení ale opadlo v okamžiku, kdy mě otec vedl k autu. Mezi svatebčany jsem uviděla Petrovu matku. Měla na sobě dlouhé, sněhově bílé šaty sahající až na zem s dlouhými rukávy a decentně nabíranou sukní. Aby toho nebylo málo, na hlavě měla elegantní bílý klobouček. Kdykoli jsme na fotkách stály vedle sebe, vypadalo to, jako by se vdávaly dvě nevěsty najednou.
Musím přiznat, že několik hostů se nad jejím výběrem oblečení pozastavilo a potichu to komentovalo. Trochu mi to pomohlo, že v tom nejsem sama, ale na všech svatebních fotografiích mi teď budoucí tchyně stojí po boku v bílém. Když jsem se jí po obřadu opatrně zeptala, jestli si je vědoma, jak nevhodně se oblékla, tvářila se naprosto nechápavě. Prý vůbec netušila, že udělala něco špatně. Dodnes nevím, jestli to myslela vážně, nebo mi jen chtěla záměrně zničit můj nejdůležitější den.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




