
Adély manžel zařídil pro jejich dceru doučování. Muž, kterého vybral, má ale s Adélou bohatou historii...
S Richardem jsme manželé už skoro deset let. Obecně bych to označila za velmi poklidné manželství, bez velkých sporů a hádek. Myslím si, že jsme oba relativně spokojení. Ne vždycky tomu tak ale bývalo. Je to už skoro rok od toho, co jsem svého manžela podvedla.
Našla jsem si milence
Stalo se to, když Richard odjel na půl roku pracovat do pobočky své firmy v Americe. Domů se vracel jen zřídka, měli jsme vztah na dálku a mne to po chvíli unavilo. Zcela náhodou jsem se jednou v baru, kam jsme šli oslavovat narozeniny jedné kamarádky, seznámila s Tomášem. Tomáš byl o osm let mladší, tou dobou ještě studoval, byl energický, vtipný a flirtoval se mnou o sto šest a já mu snadno podlehla. Nezůstalo to u známosti na jednu noc, scházeli jsme se přes dva měsíce. Hned, jak se Richard z Ameriky vrátil, jsem ale vztah přerušila. Vzrušení z tajných schůzek po hotelech mi nestálo za neustálé nervy a strach, jestli nebudu načapána.
S Richardem máme dvě dcery, šestiletou Amálku a desetiletou Aničku. Zatímco Amálka je po tátovi, Anička jako by zdědila všechno po mně, včetně toho, že jí absolutně nejde matematika. Už v páté třídě s ní má extrémní problémy, domů nosí i čtyřky a můj manžel není schopný jí pomoci.
Dcera potřebovala doučování
„S Aničkou to takhle nejde… najdu jí někoho na doučování matematiky. Nemůže takhle zaostávat už teď, co bude dělat za pár let?“ řekl mi jednou večer Richard, když jsme si prohlíželi její test z matiky, který jako vždy dopadl katastrofálně. Souhlasila jsem a Richard se dal do hledání nějakého učitele. Netrvalo dlouho a s radostí mi oznámil, že někoho našel.
„Je to nějaký mladík, vystudoval ekonomii a matematika mu prý jde báječně. Prý si doučováním přivydělává už od střední,“ popisoval mi muže, kterého našel, a já jsem spokojeně přikyvovala.
„To je skvělé! Pozvi ho k nám domů co nejdříve, ať si Aničku vezme do parády hned, jak to půjde.“
Přivedl domů mého milence
Na následující den jsem upekla pro nového doučujícího koláč, doma pořádně uklidila a když zazvonil zvonek a manžel šel otevřít, čekala jsem nějakého uhrovitého, tichého matematika. Muž, který přišel do obýváku, mě naprosto vyvedl z míry. Jeho veliké, modré oči a šibalský úsměv bych poznala kdekoliv.
„Adélo, tohle je Tomáš. Bude doučovat naši Aničku. Tomáši, tohle je Adéla, moje manželka.“
Srdce jako kdyby se mi zastavilo, když můj manžel k nám domů přivedl muže, se kterým jsem mu byla ještě několik měsíců zpátky nevěrná. Tomáš na mě hleděl podobně překvapeně, těkal pohledem mezi mnou a Richardem a bylo poznat, že neví, co má dělat.
Zavrtěla jsem hlavou, zahnala překvapený výraz a s falešným úsměvem jsem se k němu vydala.
„Dobrý den, Tomáši, těší mě. Jsem ráda, že můj manžel našel někoho spolehlivého… moje dcera opravdu potřebuje pomoc.“
Bála jsem se, aby nás neprásknul
Anička se v matematice opravdu zlepšila, domů začala nosit jedničky, maximálně dvojky, ale cena, kterou jsem za to platila, byla nesnesitelná. Dvakrát týdně jsem musela hledět na muže, se kterým jsem měla intenzivní milenecký poměr a před mým manželem dělat, jako kdyby nic. Byla jsem v neustálém strachu, aby mu Tomáš něco neřekl, a aby nám nezkazil manželství. Každý den jsem se modlila, ať už odejde, ať se přestane promenádovat v našem domě, ať přestane mluvit s mou dcerou a žertovat s Richardem…
Zachránily mě až prázdniny
Zachránily mě až letní prázdniny, na které už Anička samozřejmě doučování nepotřebovala. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, když jsem Tomáše viděla naposledy, a moje manželství bylo nedotknuté a stále stejně stabilní. Zařekla jsem se, že Richarda už nikdy nepodvedu. Osud mi to totiž málem vrátil i s úroky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].